Jiří Březina starší: Lavičky

18. duben 2023

Vítanou výbavou městského prostředí jsou určitě lavičky. Užíváme si je všichni, i když každý po svém. Někdo na ně sedá, aby se osvěžil výhledem na řeku nebo do zeleně, někdo si na nich chce popovídat a někdo si potřebuje odpočinout, než zase půjde dál.

Inovační lavina, kterou prožíváme v jiných oborech, se nevyhnula ani lavičkám. A tak se setkáváme s novinkami, které bychom si dřív nedovedli představit. Třeba lavičky celokovové, se sedákem ze železných prutů. Je radost na nich posedět, ať v létě nebo v zimě. V létě je sluneční žár promění v roztopený gril, pro který naše zadky představují steaky, zatímco v zimě na nich nastydnete, než napočítáte do deseti. Navíc si z nich odnášíte slušivý vzorek, i když bohužel na místech cizím zrakům ukrytých.

Podobné výhody přináší i lavičky betonové. Tedy lavičky, ony jsou to spíš bloky surového betonu, většinou bez opěradla, které by zřejmě občany zbytečně rozmazlovalo. Tepelnými vlastnostmi se beton vyrovná železu s jedním bonusem navíc, a tím je tepelná setrvačnost. Betonová lavička rozpálená sluncem na šedesát stupňů si svoji teplotu udrží i ve stínu, a i tam je připravená poskytnout vám silný zážitek.

Lidský důmysl ale nezastavíte, a tak jsou k vidění party důchodců a maminek na mateřské, které si k betonovým lavičkám nosí z domova podsedáky z kuchyňských židlí, aby se na ně vůbec mohli posadit. Je to jistě lepší, než si z domova nosit celou lavičku.

Lavičkové inovace se neomezují jen na materiál a zasahují i tvary. Například anatomicky zajímavé lavičky reklamní, u nichž je nepohodlné sezení zřejmě cílem. Čím méně lidí na nich sedí, tím účinnější jsou reklamní plochy, které jsou tam místo opěradel. Pokud mohu pozorovat, ten cíl se daří naplnit.

Povzdech nad vyhazováním veřejných peněz si ušetřím, ale konstruktéra těhle vražedných inovací bych potkal docela rád. Určitě bych ho poznal, ti lidé totiž nemohou mít zadek.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související