Jiří Březina starší: Svátek sousedů
Pokud nejste poustevníci, polárníci nebo trosečníci, máte nejspíš nějaké sousedy a k těm patří i sousedské vztahy. V té souvislosti je zajímavé, že intenzita těchto vztahů je nepřímo úměrná velkosti sídla, ve kterém bydlíte.
Verzi sousedství na malé vsi jsem zažíval v dětství. Nebylo nic mimořádného, když se ve dveřích náhle objevila sousedka, protože si potřebovala půjčit hladkou mouku nebo dvě stovky, anebo soused, který nemohl sám zvednout těžkou bednu na půdu. Častým důvodem k návštěvě byla také naléhavá nutnost si popovídat, třeba ke komu asi jela ta sanitka nebo co zrovna říkali v rádiu.
Pokud jde o nás děti, my jsme se volně přelévali z jednoho dvora do druhého bez ohledu na to, jestli v daném stavení zrovna bydlili naši kamarádi nebo nepřátelé, anebo jestli tam vůbec nějaké děti měli.
A při událostech typu pohřeb, svatba nebo zabijačka platil v dané chalupě automaticky den otevřených dveří. Z té padesátky chalup bych na prstech spočítal ty, které jsem neznal zevnitř.
To je ale dávno a už dlouho zažívám sousedství ve verzi „velké sídliště“, která od té venkovské nemůže být odlišnější. Však mi také dal přechod zabrat. Otevřít dveře k sousedům z menšího důvodu, než je požár nebo vyplavený byt je nevhodné, ba nemožné, protože na všech dveřích je koule.
S vypětím sil si pamatuju příjmení nejbližších sousedů, s křestními jmény je to ale horší. Pokud jsem byl u někoho z nich v bytě, mělo to naléhavý důvod a věc nešla řešit jinak.
Potkáváme se, zdravíme se a jen málokdy něco víc. Přitom si nemyslím, že by ve městě bydleli horší lidé než na vesnici. Ale méně se potřebují, možná i proto, že si můžou všechno koupit. Když neuzvednou těžkou bednu, objednají si hodinového manžela.
Do naší vsi jezdím pořád a řekl bych, že ta venkovská verze sousedství mezi starousedlíky přežívá dál. Většinu vsi už ale skoupili chalupáři a tam se to dělí. Jedni přejímají místní zvyklosti a snaží se splynout, druzí si vozí z města i svou samotu, pojištěnou rotvajlerem a třímetrovými ploty. Dobře jim tak.
Související
-
Jiří Březina starší: Den počítačů
Počítače už nejsou žádná novinka, i když nám starším tak pořád připadají. Je to ale už padesát let, co opustily klimatizované sály a vydaly se do našich kanceláří a domovů.
-
Jiří Březina starší: Den Slunce
Určitě znáte přirovnání, že je něco nad slunce jasnější. Jiné věci jsou zase tak jisté, jako že zítra vyjde slunce. A hodí se vědět, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí
-
Jiří Březina starší: Lavičky
Vítanou výbavou městského prostředí jsou určitě lavičky. Užíváme si je všichni, i když každý po svém. Někdo si na nich chce popovídat a někdo si potřebuje odpočinout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
