Jiří Březina starší: Běžci a běžci
Sledujete, jak moc se teď běhá? Kdykoli jdu kolem Vrbenských rybníků, dupe po jejích hrázích jeden běžec za druhým a dává mi šanci ke zkoumání svého stylu.
Nejsem odborník, ale na první pohled poznám začátečníka, který to zatím zkouší. Možná už má dost jízlivých poznámek v okolí, možná se mu tenčí šatník nebo mu něco ošklivého řekla váha. Ti lidé dupou nohama pod sebe, zbytečně se nadřou a dlouho nevydrží.
Většinu z nich potkám párkrát a pak se buď vypracují, nebo to vzdají. Někdy ale přejdou k verzi, které by se dalo říkat poloběh. Je to takový pohyb, kdy horní část těla předvádí natřásání typické pro běh, ale nohy dole normálně jdou. Takto může poloběžec urazit značné vzdálenosti. V hudební produkci se tomu říká playback.
Jsou ale i začátečníci poctiví, s pevnou vůlí, a o ty mívám až strach. Při běhu se nešetří, funí jako lokomotiva, pot z nich stříká a ve tváři mají nejtmavší odstín červeně, jaký si dokážete představit. Se strachem čekám, kdy se skácí k zemi, ale oni dřou dál. Napadá mě, že lenost sice není zrovna vlastnost hodná obdivu, ale někdy vám může zachránit život.
Pak existuje běh vítězný, předváděný skupinou, kterou tipuju na fotbalisty. Při něm není rychlost důležitá, zato je třeba kopat kolena nahoru, vysoko zvednout bradu a vystrčit ramena a lokty, jako když se rozbíháte do skrumáže. Dopředný pohyb je minimální, ale efekt značný.
Ale hlavně tam potkáte mnoho lidí, kteří běh zvládají. Jejich pohyb je úsporný a vyladěný, neběží nohama, ale popírají gravitaci celým tělem.
Při pohledu na ně člověka dokonce napadá, jestli by si také neměl zkusit zaběhat.
Související
-
Jiří Březina starší: Podzimní paleta
Je podzim a užíváme si barevnou paletu, kterou jako by se nám příroda snažila vynahradit ztracené léto. Hlavní roli v tomhle představení samozřejmě hrají stromy.
-
Jiří Březina starší: Jak se nezbláznit
Náš dávný předek určitě neměl lehký život a nejspíš by se smál, kdyby slyšel, co my teď považujeme za krizi. Už samo hledání slušného přístřeší pro něj musela být výzva.
-
Jiří Březina starší: Proč fotíme na dovolené
Možná je to hloupá otázka, ale proč vlastně fotografujeme na dovolené? Fotí tam dokonce ti, kteří doma necvaknou fotku ani jednou za měsíc, přestože nosí foťák v telefonu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.