Jiří Březina starší: Podzimní paleta

Kdejaký zakrslík, který přežívá v zaprášeném koutě někde u garáží a kterého jsme si v létě vůbec nevšimli, teď nasadí na svých pár listů signální žluť nebo sytou červeň a zazáří tím víc, čím šedivější okolí má kolem. A když to rozbalí stoletý buk nebo javorová alej, to je teprv na co koukat.

Určitě jste si všimli, že ty podzimem zabarvené listy nemusí být jednobarevné. Jak v nich rozklad postupně uvolňuje barviva, můžeme na jediném listu najít celou stupnici od sytě zelené přes všechny možné žluté, červené a hnědé až po sytou čerň.

Když listy spadnou, skládají se pod našima nohama do vzorů, od kterých bychom někde v galerii neodtrhli oči, zatímco na chodníku na ně voláme úklidovou četu. Možná je to kvůli bezpečné chůzi, ale možná i proto, že přírodě závidíme fantazii a odvahu, se kterou skládá barevné kombinace.

Podzimní barevná představení netrvají věčně, po pár týdnech se zavře opona a všechny ty zářivé kulisy se na zemi promění v šedou mazlavou masu, aby nám připomněly, co už beztak víme, totiž že každá krása pomine.

Ale na co koukat je i dál. Stromy zbavené listí nám ukazují to, co přes léto listí skrylo. Tvary kmenů a korun, které zdálky prozradí, ke které rodině který strom patří, a přitom jsou tak jedinečné, že v každém kmeni můžeme obdivovat originální sochu.

Když na konci podzimu přijdeme k takovému stromu blíž, možná už na koncích holých větví uvidíme nové pupeny. Ano, zatímco my se připravujeme na vánoce, stromy už se připravují na jaro.