Jiří Březina starší: Podzimní paleta
Je podzim a užíváme si barevnou paletu, kterou jako by se nám příroda snažila vynahradit ztracené léto. Hlavní roli v tomhle představení samozřejmě hrají stromy.
Kdejaký zakrslík, který přežívá v zaprášeném koutě někde u garáží a kterého jsme si v létě vůbec nevšimli, teď nasadí na svých pár listů signální žluť nebo sytou červeň a zazáří tím víc, čím šedivější okolí má kolem. A když to rozbalí stoletý buk nebo javorová alej, to je teprv na co koukat.
Určitě jste si všimli, že ty podzimem zabarvené listy nemusí být jednobarevné. Jak v nich rozklad postupně uvolňuje barviva, můžeme na jediném listu najít celou stupnici od sytě zelené přes všechny možné žluté, červené a hnědé až po sytou čerň.
Když listy spadnou, skládají se pod našima nohama do vzorů, od kterých bychom někde v galerii neodtrhli oči, zatímco na chodníku na ně voláme úklidovou četu. Možná je to kvůli bezpečné chůzi, ale možná i proto, že přírodě závidíme fantazii a odvahu, se kterou skládá barevné kombinace.
Podzimní barevná představení netrvají věčně, po pár týdnech se zavře opona a všechny ty zářivé kulisy se na zemi promění v šedou mazlavou masu, aby nám připomněly, co už beztak víme, totiž že každá krása pomine.
Ale na co koukat je i dál. Stromy zbavené listí nám ukazují to, co přes léto listí skrylo. Tvary kmenů a korun, které zdálky prozradí, ke které rodině který strom patří, a přitom jsou tak jedinečné, že v každém kmeni můžeme obdivovat originální sochu.
Když na konci podzimu přijdeme k takovému stromu blíž, možná už na koncích holých větví uvidíme nové pupeny. Ano, zatímco my se připravujeme na vánoce, stromy už se připravují na jaro.
Související
-
Jiří Březina starší: Jak se nezbláznit
Náš dávný předek určitě neměl lehký život a nejspíš by se smál, kdyby slyšel, co my teď považujeme za krizi. Už samo hledání slušného přístřeší pro něj musela být výzva.
-
Jiří Březina starší: Proč fotíme na dovolené
Možná je to hloupá otázka, ale proč vlastně fotografujeme na dovolené? Fotí tam dokonce ti, kteří doma necvaknou fotku ani jednou za měsíc, přestože nosí foťák v telefonu.
-
Jiří Březina starší: Den bez aut
Nedávno jsem se vracel do Budějovic od Třeboně. Asi tu cestu znáte, kousek za Lišovem najedete na rychlostní čtyřproudovku a dole pod kopcem se připojí pražská dálnice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
