Jiří Březina starší: Den bez aut
Nedávno jsem se vracel do Budějovic od Třeboně. Asi tu cestu znáte, kousek za Lišovem najedete na rychlostní čtyřproudovku a dole pod kopcem se do ní připojí pražská dálnice.
Jakmile tam zprava přibublala, v tu ránu byly oba pruhy plné a zbytek cesty přes město jsem absolvoval v cukajících kolonách, což mi trvalo zhruba stejně dlouho, jako předchozí cesta z Třeboně. Dobrou polovinu těch kolon tvořily kamiony, které si do budějovických ulic jen zaskočily spálit pár litrů nafty, aby pokračovaly na jih do Rakouska.
Člověk nepotřebuje diplom z vysoké dopravní, aby mu došlo, že těch aut je nějak moc a také nemusí být promovaným ekologem, aby tušil, že zplodiny jejich motorů škodí všemu živému a především nám.
Bohužel ten problém je nejen vážný ale navíc skoro neřešitelný. Rozhodně se nedá začít omezením počtu aut. To je v praxi stejně neschůdné jako třeba volný odstřel automobilistů.
O moc nadějnější není ani omezování potřeb, které k současným počtům aut vedou, protože žádný politik si nedovolí odehnat od sebe všechny, kteří považují kroucení volantem za stejně nezadatelné právo jako třeba dýchání.
Zkuste si to představit. Žádné nákupy desítky kilometrů od domova, protože nám nestačí tři druhy chleba, které má pekař na rohu. Také žádné jahody v lednu a hrozny v dubnu, protože ty přijely kamionem bůhví odkud. Žádné dovolené v daleké tramtárii, kam ženeme naložená auta několikrát ročně. Jen vlak a kufr, co uneseme v ruce. Také by to chtělo děti, které trefí do školy pěšky a nepotřebují dvakrát denně mamataxi.
Města by se musela změnit na oblasti, které doopravdy a nejen slovně preferují pěšáka a cyklistu před autem, kde chodec nečeká na zelenou celou věčnost a kde cyklostezky netvoří jen obrázky po koly aut.
Dokážete si takovou utopii představit? Já moc ne. Nezbývá, než se optimisticky spolehnout na to, že lidstvo zatím většinu svých problémů vyřešilo. Buď proto, že chtělo, nebo proto, že muselo.
Související
-
Jiří Březina starší: Dámská kabelka očima muže
Dámská kabelka je předmět tajemných vlastností, které začínají už rozměry. Ze všeho, co lidé nosí sebou, neznám jiný předmět, který by se vyskytoval v tolika velikostech.
-
Jiří Březina starší: 1. září
Druhá půlka srpna mě vždycky zbaví klidu. Něco ve mně znejistí a začne se připravovat do školy. Ne doslova, nechystám si tašku, penál ani bačkory.
-
Jiří Březina starší: Invazní druhy
Každou chvíli čtu, jak naši přírodu ničí invazní druhy. Cizí rostliny a živočichové, které tu předtím nikdo neviděl. Některé jsme si přivezli sami, jiné přišly po svých.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
