Jiří Březina starší: Invazní druhy
Každou chvíli čtu, jak naši přírodu ničí invazní druhy. Cizí rostliny a živočichové, které tu předtím nikdo neviděl. Některé jsme si přivezli z ciziny sami, jiné přišly po svých.
Nutrie, vlčí bob, křídlatka a spousta dalších. Jim se tu líbí, ale my je nechceme. A tak doplňujeme seznamy nežádoucích druhů a s velkými náklady je v přírodě likvidujeme, nebo se o to aspoň snažíme.
Chceme mít naši přírodu hezky českou, a utracené miliardy nás nezastaví. Podle vědců je to nutnost, ale do hlavy se mi přesto vkrádají pochybnosti.
Třeba jak původní přírodu vlastně chceme? Kdy tady vládl ten posvátný stav, ke kterému se chceme vracet? Za prvních neandrtálců, za posledních Přemyslovců nebo snad před zakládáním JZD? V přírodě i bez nás probíhají stálé změny, má tedy slovo „původní“ vůbec smysl?
Další otázkou je, jak nadějné mohou pokusy o nápravu být. Třeba taková nutrie se přes veškeré snahy šíří Evropou už více než sto let, přitom z dobříšské obory tenkrát uteklo nějakých šest párů. A zkuste ji zlikvidovat. Podobně divoká prasata, která tu žila v řádově nižších počtech a na jejich současnou invazi jsou všichni myslivci krátcí.
A pak je tu ta věc s podnebím. Mnohé druhy by ani nenapadlo se k nám stěhovat, kdyby tu teď slunce tak štědře netopilo. Na rybníce za Budějovicemi teď hnízdí nejen středomořský racek stříbřitý, ale i posvátný pták faraonů, husice nilská, zasvěcená bohyni Eset. Před pár lety by je tu nic neudrželo.
Chci tím říct, že i kdyby se povedlo ty přistěhovalce zlikvidovat, možná nám původní druhy sice poděkují, ale současně oznámí, že se stejně stěhují na sever, protože v tomhle hicu už se nedá žít.
Což jim klidně podepíšu.
Související
-
Jiří Březina starší: Prázdniny
Školní prázdniny nejsou jen bezpečnostní pauzou zavedenou k tomu, aby se školáci a učitelé navzájem nepobili. Ovlivňují život i nám, kteří jsme přepnuli do fáze zapomínání.
-
Jiří Březina starší: Malotřídka
Školu už mám pár pátků za sebou, a tak občas přemýšlím, jaké rozdíly bych našel v nějaké dnešní proti naší vesnické. Tam, kde učitel vzdělával i tři různé ročníky naráz.
-
Jiří Březina starší: Jan Hus
Jan Hus je v naší historii hvězdou první velikosti. Má ulici v každém městě a všichni jsme se učili o kostnické hranici. Známý je i jeho rodný dům v Husinci u Prachatic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
