Jiří Březina starší: 1. září
Druhá půlka srpna mě vždycky zbaví klidu. Něco ve mně znejistí a začne se připravovat do školy. Ne doslova, nechystám si tašku, penál ani bačkory. Ale kdyby mi někdo řekl, ve které škole se mám prvního hlásit, moc divné by mi to nepřišlo.
Roky školní docházky se do mě vypálily hluboko a druhé kolo s dětmi to dovršilo. Fenoménu konce prázdnin a nástupu do školy se do smrti nezbavím a nejspíš v tom nejsem sám.
Druhý poločas prázdnin býval vždycky stejný. V červenci jsme si užívali prázdnin naplno, ale jak se blížil konec srpna, už to nějak nebylo ono. Za vsí se místo zlatých lánů tyčily panáky, dny byly kratší, rána studenější, konec koupání. A blížila se škola.
Možná mi to nevěříte, ale koncem prázdnin už jsem se na ni těšil. Na spolužáky, na nové učitele, na chození přes pole, na to, že se věci zase dají do pohybu. Dodnes pamatuju, jak jsem doma ohmatával školní aktovku, s cvakáním otvíral a zavíral její bytelné zámky a kontroloval tužky v penále, který voněl kůží stejně jako ona.
Škola pro mě nikdy nebyla noční můra. Možná i proto, že jsem doma nikdy neslyšel věty, že tam po nás chtějí nesmysly nebo že se ta úča nejspíš zbláznila. Naši si to asi občas mysleli, ale moudře mi tím nekomplikovali vztah ke škole a chuť do učení.
A tak nám prvního září maminky oblékly něco lepšího, otcové přidali průpovídku o vykročení pravou nohou, do ruky jsme dostali kytku a vyrazili do dalšího kola.
Pokud jste právě ze začátku školního roku celí orosení, budete si asi ťukat na čelo, ale tyhle starosti vám teď závidím.
Související
-
Jiří Březina starší: Invazní druhy
Každou chvíli čtu, jak naši přírodu ničí invazní druhy. Cizí rostliny a živočichové, které tu předtím nikdo neviděl. Některé jsme si přivezli sami, jiné přišly po svých.
-
Jiří Březina starší: Prázdniny
Školní prázdniny nejsou jen bezpečnostní pauzou zavedenou k tomu, aby se školáci a učitelé navzájem nepobili. Ovlivňují život i nám, kteří jsme přepnuli do fáze zapomínání.
-
Jiří Březina starší: Malotřídka
Školu už mám pár pátků za sebou, a tak občas přemýšlím, jaké rozdíly bych našel v nějaké dnešní proti naší vesnické. Tam, kde učitel vzdělával i tři různé ročníky naráz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
