Jiří Březina starší: Malotřídka

30. červen 2022

Školu už mám pár pátků za sebou, a tak občas přemýšlím, jaké rozdíly bych našel v nějaké dnešní proti naší vesnické malotřídce. Tam, kde učitel promyšleným multitaskingem souběžně vzdělával i tři různé ročníky naráz.

A protože sám se v jednu chvíli mohl věnovat jen dejme tomu třeťákům, musel nejprve zaměstnat čtvrťáky a páťáky tak, aby se místo učení nevěnovali činnostem jiným, většinou nežádoucím. Tehdy jsme psali slohové práce, písemky systémem A-B, četli si v dějepisu nebo hledali na mapě Zanzibar.

Ty učitele dodnes obdivuju. Kromě toho, že museli v každou chvíli zaměstnat tak různorodý kolektiv, museli při všem tom přepínání také uhlídat, aby s každým ročníkem stihli probrat celou látku. Byli by z nich asi dobří projektoví manažeři.

Úroveň žáků ve třídě byla kolísavá, a pokud chtěl učitel těm slabším poskytnout něco jako asistenta, musel ho dodat z vlastních zdrojů. Zařídil to jednoduše, posadil je vedle nějakého premianta, nejčastěji pečlivé žákyně, která poctěna svou odpovědnou rolí, dělala, co mohla, a mnohdy svého svěřence vytáhla na nečekanou úroveň.

Pokaždé se to ale nepovedlo. A tak jeden spolužák narazil na svůj limit už ve třetí třídě a tu opakoval tak dlouho, až ho ze školy vysvobodil věk. Zato měl z nás nejvíc spolužáků, protože do třídy jsme s ním chodili všichni.

Zvláštní statut měli spolužáci ze zapadlé vesnice Dalskabáty (ano, ta Drdova hříšná ves), tam tenkrát neměli ani elektřinu. Procházely jim výmluvy typu „nemám úkol, došel nám petrolej“ i pozdní příchody kvůli metrovým závějím.

Z dnešního pohledu se zdá, že tohle zařízení jistě muselo v našem vzdělání zanechat díry. Nevím, ale určitě jsem nikdy nepocítil problém, který bych své první škole mohl přičítat.

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Jiří Březina starší: Jan Hus

    Jan Hus je v naší historii hvězdou první velikosti. Má ulici v každém městě a všichni jsme se učili o kostnické hranici. Známý je i jeho rodný dům v Husinci u Prachatic.

  • Jiří Březina starší: Vítr

    Často opakuju jednu chybu. Při sledování předpovědi počasí se soustředím jen na teplotu a na to, jestli bude pršet. Věta o síle větru kolem mě prošumí a pak se divím.

  • Jiří Březina starší: Moje deště

    Zrovna prší a mně to připomíná deště, které jsem zažil. Třeba nekonečný šumavský. Vydali jsme se kdysi s kamarádem na Šumavu. Pršet začalo hned druhou noc a už nepřestalo.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová