Jiří Březina starší: Malotřídka
Školu už mám pár pátků za sebou, a tak občas přemýšlím, jaké rozdíly bych našel v nějaké dnešní proti naší vesnické malotřídce. Tam, kde učitel promyšleným multitaskingem souběžně vzdělával i tři různé ročníky naráz.
A protože sám se v jednu chvíli mohl věnovat jen dejme tomu třeťákům, musel nejprve zaměstnat čtvrťáky a páťáky tak, aby se místo učení nevěnovali činnostem jiným, většinou nežádoucím. Tehdy jsme psali slohové práce, písemky systémem A-B, četli si v dějepisu nebo hledali na mapě Zanzibar.
Ty učitele dodnes obdivuju. Kromě toho, že museli v každou chvíli zaměstnat tak různorodý kolektiv, museli při všem tom přepínání také uhlídat, aby s každým ročníkem stihli probrat celou látku. Byli by z nich asi dobří projektoví manažeři.
Úroveň žáků ve třídě byla kolísavá, a pokud chtěl učitel těm slabším poskytnout něco jako asistenta, musel ho dodat z vlastních zdrojů. Zařídil to jednoduše, posadil je vedle nějakého premianta, nejčastěji pečlivé žákyně, která poctěna svou odpovědnou rolí, dělala, co mohla, a mnohdy svého svěřence vytáhla na nečekanou úroveň.
Pokaždé se to ale nepovedlo. A tak jeden spolužák narazil na svůj limit už ve třetí třídě a tu opakoval tak dlouho, až ho ze školy vysvobodil věk. Zato měl z nás nejvíc spolužáků, protože do třídy jsme s ním chodili všichni.
Zvláštní statut měli spolužáci ze zapadlé vesnice Dalskabáty (ano, ta Drdova hříšná ves), tam tenkrát neměli ani elektřinu. Procházely jim výmluvy typu „nemám úkol, došel nám petrolej“ i pozdní příchody kvůli metrovým závějím.
Z dnešního pohledu se zdá, že tohle zařízení jistě muselo v našem vzdělání zanechat díry. Nevím, ale určitě jsem nikdy nepocítil problém, který bych své první škole mohl přičítat.
Související
-
Jiří Březina starší: Jan Hus
Jan Hus je v naší historii hvězdou první velikosti. Má ulici v každém městě a všichni jsme se učili o kostnické hranici. Známý je i jeho rodný dům v Husinci u Prachatic.
-
Jiří Březina starší: Vítr
Často opakuju jednu chybu. Při sledování předpovědi počasí se soustředím jen na teplotu a na to, jestli bude pršet. Věta o síle větru kolem mě prošumí a pak se divím.
-
Jiří Březina starší: Moje deště
Zrovna prší a mně to připomíná deště, které jsem zažil. Třeba nekonečný šumavský. Vydali jsme se kdysi s kamarádem na Šumavu. Pršet začalo hned druhou noc a už nepřestalo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
