Jiří Březina starší: Moje deště
Zrovna prší a mně to připomíná deště, které jsem zažil. Třeba nekonečný déšť šumavský. Vydali jsme se kdysi s kamarádem na Šumavu vyzbrojeni jen spacákem, celtou a romantikou. Pršet nám začalo hned druhou noc a už nepřestalo.
Byl to ten typ deště s oblohou staženou až na zem, který nedává naději, že by měl kdy přestat. Měli jsme na sobě mokré šaty, jedli mokrý chleba a na rozdělání ohně nebylo pomyšlení.
Romantika se vytratila a vandr se změnil v zoufalé hledání suchého koutku, kde bychom se mohli usušit a vyspat. Pamatuju, že poslední noc jsme to zkusili v zahradě jakési hospody na zastřešeném pódiu. Vypadalo slibně, ale nevydrželo. Střecha začala prosakovat a po noci vyplněné šoupáním spacáků na zbývající suchá místa nás ráno zastihlo v jedné souvislé louži.
Vytrvalý déšť jiného typu jsem zažil v Anglii. Byl jemnější, žádné špagáty, ale vzduch při něm byl tak nabitý vodou, že připomínal spíš aerosol. Voda se šířila všemi směry a spolehlivě promáčela zaručeně nepromokavé oblečení i obsah nepromokavých tašek.
Naštěstí bylo teplo a tak se s tím dalo žít. Nakonec jsem si zvykl a při slabších přeháňkách už ani neoblékal bundu. Nechal jsem vodě volnou cestu, stejně by se dostala všude. Mimochodem k výbavě místních kempů patří baterie sušiček.
Úplně jiný déšť mě chytil v Alpách, tam se dobrá bunda vyplatila. Srážky udeřily bez varování, v jednu chvíli si užíváte slunce s modrou oblohou, pak zahřmí a z nebe tečou souvislé proudy.
Trvalo to slabou čtvrthodinu, ale i ta stačila, aby se pěšiny změnily v potoky a z cest byly řeky. Pak se průtrž převalila do sousedního údolí a bez jakéhokoli přechodu začalo opět pražit slunce, které všude zvedalo oblaka páry.
Přeji vám hezký den a hlavně nezmokněte.
Související
-
Jiří Březina starší: Kouření
Od patnácti let nekouřím. Tímhle výrokem jsem dřív bavil známé, ale poslední dobou mi už moc vtipný nepřipadá.
-
Jiří Březina starší: Anatomie hrdinství
Slova o hrdinství a hrdinech teď slýcháme častěji než dřív. To bohužel znamená, že se vzdalujeme klidným časům, kdy jsme se měli jako prasata v žitě a hrdiny nepotřebovali.
-
Jiří Březina starší: Neviditelný
Kromě věčného života a schopnosti létat patří k trvalým snům lidstva i schopnost stát se neviditelným.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
