Jiří Březina starší: Anatomie hrdinství

Teď ale klidné časy pominuly a i když je zatím ohrožené spíš naše pohodlí, než naše životy, o skutečném hrdinství můžeme číst každý den. O nasazení vlastního života pro záchranu životů jiných, o hrdinství celých vesnic, měst i národů.

Kupodivu se zdá, že hrdinství není ani tak věcí odvahy, jako spíš schopnosti překonat strach, když situace volá a nikdo jiný tady není.

V každém případě hrdinství vyžaduje dostatečně důležitý cíl, a ten cíl musí být společný. Nemůžete si dělat nárok na hrdinství, když se odvážně snažíte něco pěkného urvat jenom pro sebe. Tam se místo slova hrdinství daleko víc hodí slovo drzost. Podmínku hodnotného společného cíle pěkně naplnila například bájná Prométheova mise, která přinesla oheň celému lidstvu.

Další nezbytnou podmínkou hrdinského skutku je dostatečné riziko. Hrdinské činy nemusí dobře dopadnout a také se říká, že nejvíc hrdinů najdeme na hřbitově. Pro nás ostatní to ovšem není zásadní vada, plody hrdinského skutku si můžeme užívat i tak a navíc nehrozí, že by hrdina kazil vlastní oslavy nevhodnými výroky.

Hrdinství bohužel podléhá času, včerejší hrdinové jsou dnes zpochybňováni a naopak historie objevuje jiné, o kterých nikdo nevěděl.

Jsou ovšem činy, které jen tak nikdo nezpochybní. Například akce československých výsadkářů, jejíž výročí si teď připomínáme. Těch, kteří za cenu vlastních životů nejen zkomplikovali řízenou likvidaci celého národa, ale také ukázali světu, že ti věčně švejkující Češi se zmohou i na něco víc než na chytré řeči u piva.

Myslím, že by se pro ně našla práce i dnes.