Jiří Březina starší: Jan Hus

6. červenec 2022

Jan Hus je v naší historii hvězdou první velikosti. Má ulici v každém městě a všichni jsme se učili o kostnické hranici. Známý je i jeho rodný dům v Husinci u Prachatic a samozřejmě nám naskočí husité. Jen o jeho učení už toho moc nevíme, protože středověké církevní spory jsou nám vzdálené.

Jako každá legenda, i ta Husova časem rostla a přitom se vzdalovala skutečnosti. A tak třeba ten dům, který ukazují v Husinci turistům, jeho rodným domem nejspíš vůbec není a jeho štíhlá postava maratonce na Staroměstském náměstí vůbec neladí s tím, co o sobě psal svým přátelům, totiž "že je tlust".

Ani s těmi husity to není tak jednoduché. Nebylo to tak, jak vás asi napadlo, tedy že by se tím názvem sami hrdě přihlásili k Husově odkazu. „Husita“ – to byla ve skutečnosti nadávka, kterou titulovali boží bojovníky jejich nepřátelé, a vzhledem k tomu, že Hus byl oficiálně prohlášen za antikrista, byla to nadávka velmi urážlivá. Sami husité se k tomuto označení váhavě přihlásili až po Žižkově smrti.

Kostnický koncil také vůbec nebyl svolán kvůli Husovi, jak se někdy traduje. Katolická církev tu řešila daleko zásadnější problém, přemnožili se jí totiž papeži. Jejich redukci ze tří na jednoho řešil koncil čtyři roky a Husův proces přitom byl jen vedlejší epizodou. Nikdo v Kostnici ovšem netušil, jaký požár likvidací toho kacíře v Čechách zapalují.

Po Husovi nám ale zbylo něco, co používáme dodnes. Je to nabodeníčko krátké a nabodeníčko dlouhé, tedy přidaná znaménka nad písmeny, z nichž se později vyvinuly háčky a čárky. Tahle reforma sice ušetřila inkoust i čas, ovšem natáhla naši abecedu na 42 znaků, čímž nás nominovala na evropský rekord, a zároveň pěkně zkomplikovala českou klávesnici.

Všichni samozřejmě známe Husův nejslavnější výrok "Pravda vítězí". Což o to, zní to hezky, že?

autor: Jiří Březina starší | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související