Jiří Březina starší: Vítr
Často opakuju jednu chybu. Při sledování předpovědi počasí se soustředím jen na teplotu a na to, jestli bude pršet. Věta o síle větru kolem mě prošumí, obleču se podle teploty a pak se divím.
Silný vítr umí znepříjemnit i procházku a na kolo je lépe vůbec nesedat. Jenže když máte být večer někde úplně jinde a nic než kolo nemáte, jsou takové rady k ničemu.
Bylo to před pěti lety v jižní Francii, v místech, kde se zvlněné předhůří Pyrenejí svažuje ke Středozemnímu moři. Krásný kraj. Ze začátku byla jízda příjemná. Nastala totiž výjimka z pravidla, že vítr fouká cyklistům vždycky naproti. Teplý silný vítr s rychlostí kolem padesátky se hnal od západu k východu, stejně jako my, takže jsme ho měli v zádech a jelo se báječně. I dlouhé kopce jsme vyjížděli s minimálním šlapáním a rychlostní průměr ukazoval na rekord.
Jak jsme ale začínali stoupat k jednomu z mnoha horských hřebenů, vítr sílil a jeho pomoc byla čím dál míň příjemná. Problémem byly hlavně ostřejší zatáčky, které se mnou chtěl mermomocí projíždět rovně. Bylo štěstí, že jsme jeli po okresce s minimálním provozem.
Pak nás stoupání přivedlo až na samotný hřeben a vítr se rozeřval natolik, že s jízdou byl konec. Sesedl jsem z kola jen o chvíli dřív, než bych i s ním skončil někde ve křoví.
Dál už mi kolo sloužilo jen jako opora, bez které bych asi nedokázal vůbec stát. Přikrčil jsem se a vedl jsem ho v nahnuté poloze, ve které jsem s ním vytvořil písmeno A. Vítr mým písmenem cloumal, chvílemi mě sunul smykem, ale nakonec se mi nějak podařilo přemanévrovat do závětří pod hřebenem. Stačilo sestoupit o pár metrů a už jsem zase jel jen s příjemným větrem v zádech.
Dojeli jsme vyděšení, ale v pořádku. Později jsme se dozvěděli, že ten vítr nahoře byl devadesátikilometrový.
Související
-
Jiří Březina starší: Moje deště
Zrovna prší a mně to připomíná deště, které jsem zažil. Třeba nekonečný šumavský. Vydali jsme se kdysi s kamarádem na Šumavu. Pršet začalo hned druhou noc a už nepřestalo.
-
Jiří Březina starší: Kouření
Od patnácti let nekouřím. Tímhle výrokem jsem dřív bavil známé, ale poslední dobou mi už moc vtipný nepřipadá.
-
Jiří Březina starší: Anatomie hrdinství
Slova o hrdinství a hrdinech teď slýcháme častěji než dřív. To bohužel znamená, že se vzdalujeme klidným časům, kdy jsme se měli jako prasata v žitě a hrdiny nepotřebovali.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka