Jiří Březina starší: Jak se nezbláznit
Náš dávný předek určitě neměl lehký život a nejspíš by se smál, kdyby slyšel, co my teď považujeme za krizi. Už samo hledání slušného přístřeší pro něj musela být výzva, když nabídka jeskyní na trhu nemovitostí byla mizivá a život pod širákem v časech kolem doby ledové nejspíš nebyla příliš populární volba.
Krajinou se toulalo leccos, co si na vás rádo smlslo, a i když jste si jakž takž vyřešili bydlení, pořád tu byl ten problém s jídlem. K tomu paraziti, nemoci a úrazy a nikde žádná nemocnice.
Troufnu si ale hádat, že přes ty pro nás naprosto šílené podmínky žila pračlověčí rodina celkem v pohodě. Nakonec přesně ve stylu doby kamenné žily leckde po světě skupiny lidí až donedávna, a žily spokojeně.
My na ně ovšem koukáme svrchu a říkáme jim primitivové, protože si sami připadáme chytřejší. Bůhví proč. Žijeme v umělém světě. Svoji zděděnou odolnost jsme obětovali pohodlí a nechali zakrnět své smysly.
Nedokážeme přežít v přírodě, skoro všechno za nás řeší stroje a podstatnou část našich starostí představuje využití volného času a hledání dostatečně vzrušující zábavy. Současně je ale naše prostředí čím dál komplikovanější, objevují se nová ohrožení a valí se na nás proud informací, ve kterém nedokážeme odlišit pravdu od lží.
A tak zatímco fyzické přežití je pro většinu z nás samozřejmostí, do psychiky nám padá stres a je čím dál těžší se z něj nezbláznit. Výsledek? Každý desátý z nás trpí duševní poruchou.
V jistém smyslu teď nejspíš přežíváme hlavně díky tomu, že si naši předkové nežili jak prasata v žitě a získanou výbavu nám předali. Bylo by zajímavé popojet v nějaké časové bublině o dalších 30 tisíc let dopředu a zkontrolovat, jaké dědictví jsme zanechali našim vzdáleným potomkům my a jak se jim s ním žije.
Pokud bychom tam tedy nějaké potomky vůbec našli. Přeji vám hezký den plný duševní pohody.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.