Pavel Kroneisl: Stáří
Moudrý pan Jan Werich kdysi ve slavném pořadu Miroslava Horníčka Hovory H řekl: Stáří, pane Horníčku, stáří je vůl. Ve svých 72 letech mu teď dávám hluboce za pravdu.
V domku, ve kterém bydlíme, a kolem něj je stále co dělat. Ovšem mně se do práce chce čím dál tím méně. Musím se prostě přinutit.
Když to udělám a začnu fyzicky pracovat, i mě to baví, a když je hotovo, je mi nebývale fajn. To jo. Jenže – to co mi dříve trvalo hodinu, mi teď trvá tři. Někdejší moje přece jenom jakás takás šikovnost se také pomalu vytrácí a občas si připadám jako totální lempl.
Prostě mi to nejde jako dřív. A ještě mnohem horší je, když mám pracovat s někým mladším. Nestačím mu a tím víc jsem sám na sebe pro svoji neschopnost naštvaný. Sice se snažím, ale ono to nejde.
Ne, nedělám si z toho nic, je to tak. Dostavilo se stáří a s tím se dá jenom těžko něco dělat. Sice si říkám, že věk je pouze číslo, ale ono číslo se dokáže občas hodně důrazně připomenout. Mám už své limity, které lze jen těžko překročit, i když se snažím tak, že to někdy až bolí.
Mívám z toho nepříjemné depky. Ale zase si řeknu – hochu, víš, přece jen existuje spravedlnost, i ten mladší, kterému teď nestačíš, jednou zestárne a bude na tom stejně jako ty teď. To mě uklidní a mám zase chuť něco dělat.
Pan Werich měl pravdu, a to hlubokou, ale je třeba se s tím prostě srovnat a brát věci tak, jak plynou.
Související
-
Pavel Kroneisl: Cesty vlakem
Můj děda byl ajznboňák, tedy železničář. Jako kluka mě brával na krátké cesty vlakem, někdy dokonce na lokomotivu. Měl bych tedy mít k tomuto způsobu přepravy hezký vztah.
-
Pavel Kroneisl: Když ptáčka lapají
Když ptáčka lapají, pěkně mu…. Však to znáte. Také mě takhle lapili… To jsme s mojí ženou teprve začínali chodit. Jednou navrhla, že bychom mohli navštívit její tetu.
-
Pavel Kroneisl: Mazaná taktika
Kolektivní sporty se samozřejmě řídí jasnými pravidly, ale také je u nich velmi důležitá taktika. Když zůstanu třeba u fotbalu a hokeje, tak je to naprosto jasné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
