Pavel Kroneisl

Bydleli jsme tenkrát v Kaplici, v místech kde se říká Na Bělidle, pár metrů od řeky Malše. Ta se tenkrát celkem ráda rozvodňovala. Ostatně stejně jako dnes.

To, co vám budu dnes povídat, zní naprosto neuvěřitelně, ale je to čisto čistá pravda. Měl jsem kdysi v práci kolegu Standu. Ten si jednoho dne koupil novou Dacii.

Jako dítě jsem neměl rád pod stromečkem měkké dárky. Ostatně jako žádné dítě. Jenže moje měkké balíčky měly ještě jedno specifikum. Maminka totiž vybírala s předstihem.

Nedávno jsem se ráno probudil a vedle mé ruky na prostěradle ležely moje náramkové hodinky. Přetrhl se mi v noci řemínek.

Od dětství jsem měl rád historii. Mohou za to dva pánové. Spisovatel Eduard Petiška a jeho kniha  Staré řecké báje a pověsti a pan učitel dějepisu na základní škole Holec.

Když byl můj vnuk malý,  šel po jednom budějovickém sídlišti a telefonoval. Vtom k němu přiběhl podstatně starší výrostek, strčil do něj a telefon mu sebral.

Mám moc rád časný šumavský podzim, hlavně jeho rána. Nástup tohoto ročního období se tady u nás projevuje tím, že mi ráno otevřeným oknem nakoukne mlha a přinese svou vůni.

Otevřeli jsme si počátkem 90. let v naší šumavské vísce rodinný penzion. Nebylo to velké zařízení, ale bylo to jedno z prvních tohoto typu na Lipensku vůbec.

Před časem jsem v naší knihovně objevil tenkou knížečku výrazů, kterými se naši buditelé v dobách národního obrození snažili očistit češtinu od germanismů.

Odborníci tvrdí, že se k nám blíží středomořské klima. Tedy horká léta a velmi mírné zimy. Zjišťuji, že mají asi pravdu. Kolem Lipna se pohybuji už více než šedesát let.