Pavel Kroneisl: Jeden splněný sen

Oba ve mně vyvolali zálibu ve starověku, zejména v dějinách Řecka, Říma a Egypta. Ovšem Řecko, hlavně díky knize pana Petišky vítězilo.

Vždycky jsem se tam moc chtěl podívat. Ale my pamětníci víme, že před listopadem 89 to bylo s cestováním hodně složité. K cestě do nesocialistických zemí byla potřeba takzvaná výjezdní doložka a potom devizový příslib. A taky dobrý „kádrový profil“.

Ale pak přišla sametová revoluce a najednou už bylo všechno jinak. I v Českých Budějovicích vznikaly nové cestovní kanceláře a jedna z nich nabízela velice lákavý i cenově dostupný pobytový zájezd do malého řeckého přístavu Parga.

Když jsme to zjistili, bylo rozhodnuto. Navíc, v tomto městečku se odehrávala velká část mé oblíbené francouzské filmové komedie Ukradli torzo Jupitera.

Vydali jsme se tedy tehdá na cestu. Nebyla jednoduchá, jelo se 36 hodin autobusem až do kramfleku italské boty do přístavu Brindisi. Odtud osm hodin trajektem do řeckého přístavu Igumenica a pak ještě padesát kilometrů přímo do Pargy. Cesta byla ovšem díky perfektní přípravě ze strany cestovky naprosto v pohodě.

Poznali jsme Pargu, měli jsme možnost navštívit nezapomenutelné kláštery Meteora nebo amfiteátr v Dodoně. Kláštery se tyčí vysoko na pískovcových skalách a jejich návštěva patří rozhodně k životním zážitkům. Když jsme vyšlapali po cestičkách a schodištích až nahoru a viděli pod sebou město Kalambaka, připadal jsem si  tenkrát jako ve snu.

Do Pargy jsme se vydali ještě dvakrát  a vždycky jsem si říkal, proč takhle cestovat nešlo vždycky.