Pavel Kroneisl: Chvála rán časného šumavského podzimu
Mám moc rád časný šumavský podzim, hlavně jeho rána. Nástup tohoto ročního období se tady u nás projevuje tím, že mi ráno otevřeným oknem nakoukne mlha a přinese svou vůni.
Ovšem, není to už ta krásná lahoda letní pokosené louky. Je to, řekl bych taková kořeněná vůně nedalekého lesa, ve které je zcela zřetelně cítit houby.Je to trochu zvláštní, protože když jsem se tímhle nechal zlákat a vyrazil jsem do lesa, nic jsem nenašel. Druhý den mi ovšem houby do okna zavoněly znovu.
Ony mlhy časného šumavského podzimu jsou vůbec zvláštní. Pokud se přinutím vstát brzo ráno, než mlha zmizí, nelituji. Není to sice pravda často, ale pokud to udělám, nestačím zírat, co dokáže mlha udělat s krajinou.
Když zapojíte vlastní fantazii, najednou vidíte obrovský hrad tam, kde byl dříve les, nebo se před vámi vynořují veliké předpotopní obludy. A když do toho všeho ještě zasvítí sluníčko, je to obrovská nádhera.
Ale podzim mám rád celý. Mám totiž pocit, že je to v posledních letech jediné roční období, které se u nás na Šumavě chová tradičně seriózně. Je voňavý, barevný a s klasickými plískanicemi.
Jaro začalo být divoké a často s nečekanými mrazy. Léto se čím dál tím více podobá tropům, velká vedra a prudké, nečekané změny počasí. A zima, ta je naopak už několik let nadmíru mírná. Málo sněhu a mrazy jen chvíli.
Prostě podzim, podle mě, zůstal stále tím solidním ročním obdobím, na které se dá spolehnout, že bude takové, jaké má být. Tady na Šumavě ho pozoruju už více než čtyřicet let a nikdy mě nezklamal. Proto ho mám rád.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.