Martina Adlerová: Proč nebýt smutný

21. srpen 2025

Rozhlasový sloupek

Nevím jak vám, ale mně dost vadí, jak se v poslední době nadužívají a zneužívají takzvaná silná slova. V médiích i v obyčejném běžném rozhovoru.

Tuhle jsem například ve vlaku vyslechla, že drsnosrstý jezevčík je „šílená bestie“, vrásčitá paní průvodčí je „chodící rakovina“ a tak podobně.

Zřejmě dnes žijeme v hysterické době, plné extrémů.

Slova jako tragédie, tragický, drastický, ikonický, drakonický, brutální, epochální… jsou všude kolem nás. Jsme jimi doslova obklíčeni.

Novinový titulek Tragédie na trati v sobě ukrývá toto: v Litoměřicích běžel pejsek přes trať a poranil si tlapku. Kdyby jel vlak, mohlo dojít k tragédii. Ale nedošlo! Slovo tragédie se tak stává jen bezcenným výrazem v ústech pouťového vyvolávače.

Nabízí se otázka: proč to pořád přiživovat? Vždyť opravdu nežijeme v lehké době a objektivně se toho smutného děje docela dost, tak proč ta touha neustále dělat z komára velblouda?

Proč špatné zprávy baví lidi víc?

A zpátky na začátek: Proč tedy nebýt smutný?

Protože Českem se valí vlna smutku.

To je tedy hrůza. A co se tak strašného stalo? Zemřel ikonický režisér, stal se brutální čin nebo snad došlo k drakonickému přehmatu ve vládě?

Nikoliv, přátelé, to jenom z televizního programu zmizel rádoby oblíbený seriál. Podle médií zřejmě lidé bijí čely o zem a stojí frontu na antidepresiva.

Ale já mám štěstí: Nemusím propadnout zoufalství jako zbytek Česka.

Nemám totiž televizi.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas