Martina Adlerová: Nechat být
Na svých toulkách mám někdy smůlu a stane se mi, že se přimotám ke skupině turistů, jdoucích stejným směrem. Jsem pak nucena táhnout se v určitém odstupu za nimi a nechtěně zažívat pospolitost davu.
Ať se jedná o kostel, jezero, vyhlídku nad řekou, dřevěnou sochu nebo třeba krápníkovou jeskyni, je to vždycky stejné.
Dnešní novodobí průzkumníci a objevitelé si kladou za cíl: Dorazit jako první. To prvenství je velmi důležité, a neméně důležité je sdělit celému světu, že jste vyhráli.
Následuje taktilní část: osahat (často též omatlat), pak vyfotit, udělat selfie z různých úhlů, s různými lidmi. Pokračuje se pohybovou složkou: pokud to jde, vylézt na to, nebo to aspoň oběhnout. Část hlasová: Zařvat si u toho. Říct slogan, udělat vtip. Sekce technická: Natočit video. A poslední: Zanechat svou stopu, třeba iniciály, milostný vzkaz, životní motto.
Václav Cílek mluví o tom, že některá místa by měla zůstat skryta. Přírodní národy měly svá posvátná území, kam se prostě nechodilo.
Strategie Evropana a Američana je zcela odlišná: najít, vycucat, vyfotit, pověsit na sociální sítě, pokud možno ještě s obsáhlým komentářem, vyvolat diskuzi, případně spustit další lavinu turistů.
Moc by se mi líbilo, kdyby existovala místa, kde se aspoň nesmí hlučet. Taková tichá území. Nesmělo by se ani šeptat, a pokud někdo nedokáže mlčet, ať tam nechodí. Nesahat. Nefotografovat. Dokonce se ani nepřibližovat.
Myslím, že turistický průmysl by se měl vydat novým směrem. Měla by nastoupit nová strategie průzkumu a objevování:
Prohlédnout zdálky a nechat být.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
