Ivan Mls: Věci, co se můžou hodit

Sice netušíte kdy, jak a k čemu, ale prostě máme pocit, že jednou jejich chvíle ještě přijde. A vy pak po nich nadšeně sáhnete a v duchu se pochválíte, že jste tenkrát měli v nose a lehkomyslně jste se jich nezbavili.

Blbé je, že tyhle schraňované věci musíte někde skladovat, a tudíž zabírají místo jiným věcem, které vám slouží tady a teď.

Naštěstí si takhle pro strýčka příhodu zpravidla ukládáme jen nějaké drobnosti. A na místa, která až tak často nenavštěvujeme. Ideální jsou pro tento účel různé komory, sklepy, garáže či přístěnky, hodí se i špatně přístupné police, jakožto i nevyužité mezery za nábytkem.

Takže pak zpravidla až po letech, při nějakém důkladnějším úklidu s nesmírným překvapením objevujeme to, na co jsme už dávno zapomněli. A co jsme už nikdy nepotřebovali. V tom lepším případě.

V tom horším sice víte, že tu věc, která by se vám právě teď velice šikla, někde skladujete, ale nemůžete ji ani zaboha najít. Objevíte ji přesně v okamžiku, kdy už jste svůj problém vyřešili bez ní.

Možná jste ale přepečliví, máte naprosto dokonalý přehled o všech svých pokladech, ale jako na potvoru je vám to stejně k ničemu. Po pečlivém přehrabání piksly plné šroubů a šroubečků, dlouhá léta schraňovaných, nakonec zjistíte, že přesně ten šroubek, který teď zrovna potřebujete a nechcete kvůli němu běžet do hobby marketu, vám ve sbírce prostě chybí. Majitelé či majitelky sbírek knoflíků jistě něco podobného zažili, když nutně potřebovali doplnit chybějící knoflík na košili.

Ti uvážlivější z nás se nad podobnými strastmi asi jen pousmějí a konstatují, že je bláhové obklopovat se různými zbytečnostmi, které v konečném efektu jen zabírají místo a nejsou k ničemu. Nejlepší je rovnou všechny zbytečnosti vyhodit.

Vřele souhlasím. Teď už řeším jen jedno: jak poznat, co je zbytečné, a co ne.