Pavel Kroneisl: Něco o vypínači

3. září 2024

Před časem jsem v naší knihovně objevil tenkou knížečku výrazů, kterými se naši buditelé v dobách národního obrození snažili očistit češtinu od germanismů. Bylo to kouzelné čtení a zapamatoval jsem si pouze jeden z těch poměrně krkolomných výrazů, a to nosočistoplena, tedy kapesník.

Možná, že by se teď nějaký purista mohl pustit do boje s přemírou anglicismů, které k nám v poslední době pronikají.

A ještě bych tu dnes měl jeden dotaz. Ne snad přímo pro puristy, ale pro lingvisty. Jde o dnes a denně používaný výraz vypínač. Ano, myslím, to zařízení, které přísluší k lustru, lampě, k vysavači nebo k varné konvici.

Tak takový vypínač slouží v první řadě k zapnutí něčeho, nebo chcete-li k rožnutí, tedy k rozsvícení světla. Nejprve musím něco zapnout, a teprve pak vypnout. Proč tedy vypínač? Logicky to nedává vůbec smysl.

Pan Zdeněk Svěrák ve svém kouzelném filmu Vratné lahve říká, že je vítací typ. A vzápětí dodává: Ale aby mohlo být vítání, musí být napřed loučení. A podobně je to s vypínačem.

Proč se tohle zařízení nejmenuje zapínač? Na počet písmen je to stejné, je jich sedm a významově je to rozhodně přesnější. Že bych si příště v obchodě zkusil namísto schodišťového vypínače koupit schodišťový zapínač?

autor: Pavel Kroneisl | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související