Jiří Březina mladší: Gymnaziální sny

15. září 2025

Rozhlasový sloupek

Měli jsme třídní sraz se spolužáky ze střední. Chodili jsme na osmileté gymnázium, prožili jsme spolu opravdu podstatnou část dospívání a je vždy fajn se navzájem vidět.

Tento sraz byl ale pro mě zajímavý i díky tomu, co jsme si tam řekli. Hned několik spolužaček a spolužáků se přiznalo, že se jim dodnes o gymplu zdají sny. Byl jsem překvapený. Myslel jsem si totiž, že ty sny se zdají jenom mně.

Často se ve spánku ocitám zpátky v lavici, hrozí mi průšvih. Zjistilo se totiž, že musím napsat jeden chybějící test z chemie. Pokud to nezvládnu, nebude platit ani moje maturita. Jsem zoufalý. Zrovna ta chemie mi nikdy nešla. Ale pak začnu přemýšlet: když už tedy tu maturitu mám, tak už je nějaká písemka z chemie passé, nebo ne? A čím hlouběji o tom uvažuji, tím je to podezřelejší. Nakonec si uvědomím, že jsem vystudoval i vysokou školu - ale tohle už se většinou děje ve chvíli, kdy se probouzím a uklidňuju se, že to byl skutečně jenom sen. Mé vzdělání není ohroženo.

Když jsem na tom třídním srazu slyšel, že podobné sny mají i mí přátelé, docela se mi ulevilo. Nejsem v tom sám. Ty roky, kdy se naše osobnost formovala asi nejrychleji, v nás zřejmě zanechaly svou stopu. Možná se s nimi ještě pořád vypořádáváme.

Poslední dobou, ve svých pětačtyřiceti letech, ale zjišťuju, že se mi o středoškolských letech zdá čím dál tím míň. Asi už se blížím dospělosti.

autor: Jiří Březina | zdroj: Český rozhlas