Pavel Kroneisl: Krvavé zpravodajství
V rádiu, které právě posloucháte, jsem pracoval dlouho a vystřídal jsem tu několik pracovních postů. Jedním z nich byl také hlasatel.
Tenkrát jsme byli dva společně s kolegyní Marií. Měli jsme za úkol číst v podstatě všechno, co šlo etéru. Nikde jsme se ale nepředstavovali, protože jak nám bylo tehdy řečeno, bychom si vytvářeli falešnou popularitu.
Hlavní zprávy byly tenkrát podstatně delší než ty dnešní, někdy trvaly i třicet minut a četly se takzvaně na dva hlasy. Nebyly v nich žádné předtočené zvuky, byly jenom čtené. V létě, když byly dovolené, četl je jenom jeden hlasatel.
Tehdejší hlasatelna měla okna na západ a odpoledne tam tudíž bývala slušná sauna. Jako „klimatizace“ fungovalo otevřené okno, ale samozřejmě nikoli během vysílání. Nafasoval jsem tenkrát pětadvacetiminutové zprávy, sedl si s papíry k mikrofonu, technik rozsvítil červenou a začal jsem číst.
Najednou jsem ucítil, jak mi po horním rtu něco teče, káplo to na papír, kouknu a bylo to červené. Bylo mi jasné, že se mi spustila horkem z nosu krev. Protáhl jsem trochu pauzu mezi dvěma zprávami a během ní jsem si přes hlavu rychle stáhnul triko, abych si ho nezašpinil, hodil ho na zem a pokračoval jsem ve čtení.
Technici na vysílacím pracovišti samozřejmě přes sklo zaregistrovali, že se něco děje a posuňky mi dávali najevo, ať ty zprávy skrečuju. To jsem také posuňkem odmítl a pokračoval ve čtení.
Samozřejmě jsem kolem sebe na všechny strany prskal červenou, která obarvila nejen texty v mé ruce, ale i stůl, mikrofon a všechno ostatní kolem. Zprávy jsem dočetl, technici pustili písničku a přišli se do hlasatelny podívat.
„Teda tady to vypadá jak v řeznický šlachtě po porážce statnýho čuníka,“ prohlásil kolega zvukař. Ale jsem si jistý, že naši posluchači tenkrát vůbec nic nepoznali.
Související
-
Pavel Kroneisl: Oprava televize motorovou pilou
Věřili byste tomu, že se dá televize opravit motorovou pilou? A nemám na mysli to, že se jí jednou provždy s pilou v ruce zbavíte, protože v ní stejně nic nedávají.
-
Pavel Kroneisl: Stalo se na rybách
Přijel jsem jednou za svým kamarádem Vaškem, který trávil své volné dny na Dolní Vltavici právě při lovu candátů. Měl k dispozici pramici a svá místa velmi dobře znal.
-
Pavel Kroneisl: Black a televizní reklama
O televizní reklamě už bylo řečeno i napsáno moc. Na každého samozřejmě působí jinak. V naší rodině je to dost zajímavé. Já televizní reklamu nenávidím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
