Martina Adlerová: Seznamovací inzeráty
Seznamovacích inzerátů byly dřív plné noviny. Některé časopisy měly dokonce vyhrazený prostor jenom pro ně. Stálo tam On hledá ji a Ona hledá jeho. (Dnes by těch kategorií muselo být asi mnohem víc.)
Vždycky mě bavilo je číst. Ukrývaly se v nich celé osudy. Ale v současné době jich v tisku ubývá. A taky je to vnímáno jako něco méněcenného, o čem se moc nemluví. Jako by fakt, že někoho hledáte a zkoušíte to přes inzerát, vás automaticky musel nějak degradovat. Jako by to znamenalo, že když nemůžete nikoho najít, jste nekvalitní jedinec.
Samozřejmě, že je to vždycky vabank. A není to pro každého.
V dnešní éře internetu to sice vypadá jednodušeji, ale opak je často pravdou. Lidé mnohem víc lžou, přikrašlují skutečnost, a to nemluvím jenom o fotkách upravených ve fotoshopu.
Znám jeden pár, který je spolu přes dvacet let, a seznámil se právě na inzerát. Podala ho žena a následně byla nucena se doslova přetrmácet přes kupu podvodníků, bandu záletníků a hordu budižkničemů, až ji na konci té hromady balastu čekal ten pravý. Takže určitá naděje, že to na tento způsob vyjde, existuje.
Kdysi dávno jsem četla seznamovací inzerát, uveřejněný v časopise Inzert-expres pod značkou J 25/6. Zněl takto: 22/171 hledá tvora stejného druhu. Kolem mě jsou jenom lidi, proto jsem tu sám. Mám jen trochu kamení, hudby, klid. Chceš mě poznat?
Moc by mě zajímalo, jestli našel tu svou pravou, jedinou a vyvolenou. Z celého srdce doufám, že ano.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
