Pavel Kroneisl: Stalo se na rybách
Přijel jsem jednou za svým kamarádem Vaškem, který trávil své volné dny na Dolní Vltavici právě při lovu candátů. Měl k dispozici pramici a svá místa velmi dobře znal. Přesně věděl, kam vyrazit pro ty nejlepší úlovky.
Vzal jsem si tedy tři dny dovolené a těšil se, jak si krásně zarybaříme. Jenže člověk míní a pán Bůh, jak se říká, mění. Jen jsem dorazil, obloha se zatáhla, začalo děsivě foukat a spustil se šílený liják.
Druhý den ráno stále stejný nečas. Vašek řekl, že na vodu se tentokrát jet nedá. Pak ale přestalo alespoň pršet, i když vítr byl pořád. A mně to nedalo - začal jsem žadonit, prosit a vysvětlovat, jak právě v tomhle počasí candáti půjdou a jaká to bude parádní rybařina.
Kamarád, který tenhle svůj revír v okolí Dolní Vltavice perfektně znal, byl naprosto skeptický. „Podívej se, jak je tady jezero široký, a to když se při silnějším větru rozhoupe, tak nemáme šanci se ve zdraví vrátit na břeh.“ To jsem uznával, ale moje rybářská touha byla silnější.
Nakonec jsem zvítězil, vytáhli jsme loď a vyrazili na vodu. Dojeli jsme na místo, zakotvili, nahodili a já jsem během chvíle chytil osmdesáticentimetrového candáta. To mne nadchlo a na počasí jsme začali kašlat.
Vašek ale najednou znervózněl a pozoroval oblohu směrem k Černé v Pošumaví. Najednou řekl: „Balíme a fofrem, támhle se houfujou mraky a to bude pěkná čertovina.“ Vůbec se mi nechtělo, ale když se nám najednou při poryvu větru převalila přes loď vlna, bylo mi jasné, že je na čase utíkat.
Kamarád na mě zakřičel, uřízni kotvu, sedej k veslům a jeď po vlnách šikmo k našemu břehu. Bylo to doslova peklo. Bouřka jak má být. Přišla z čista jasna a stála za to. Snažil jsem se držet loď ve směru k našemu břehu, ale protože se dost setmělo, nebylo to nic jednoduchého. Ještě že loď byla dřevěná a velká a že se s námi i plná vody držela na hladině.
Nakonec jsme dorazili šťastně domů. Vašek mi tenkrát řekl: „Vidíš, ty magore, tady si s počasím nemůžeš moc hrát. Nebyli bychom první ani poslední, kdo skončili na dně Lipna.“ Od té doby mám vůči počasí na Lipně mnohem větší respekt.
Související
-
Pavel Kroneisl: Black a televizní reklama
O televizní reklamě už bylo řečeno i napsáno moc. Na každého samozřejmě působí jinak. V naší rodině je to dost zajímavé. Já televizní reklamu nenávidím.
-
Pavel Kroneisl: Máte v tom hokej
Určitě jste už slyšeli hlášku „máte v tom hokej“, nebo „je v tom hokej“. Je tím myšleno, že je v něčem nepořádek, zmatek, neřku-li přímo bordel. Mně tohle rčení silně vadí.
-
Pavel Kroneisl: Stáří
Moudrý pan Jan Werich kdysi ve slavném pořadu Miroslava Horníčka Hovory H řekl: Stáří, pane Horníčku, stáří je vůl. Ve svých 72 letech mu teď dávám hluboce za pravdu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
