Ivan Mls: Tepláky, kam se podíváš
Tak jsem si přečetl, že přes šedesát procent Čechů trpí nadváhou a těch vysloveně obézních je prý kolem dvaceti procent. Hlava mi to nějak nebere. Já mám naopak pocit, že neustále přibývá lidí, kteří se věnují aktivnímu pohybu a sportují, takže by spíše opak měl být pravdou.
Ale statistiky jsou statistiky, takže můj osobní dojem bude asi mylný. I když je založený na nanejvýše logických základech.
Posuďte sami. Určitě jste si také všimli, jak v posledních letech přibylo na ulicích lidí oblečených do sportovních outfitů. V kteroukoli ranní, denní i večerní dobu. Abych přeložil do srozumitelné češtiny ono nehezké slovo outfit, mám jím na mysli tepláky nebo teplákovou soupravu.
Ještě před pár lety se takto odění jedinci vyskytovali na veřejnosti, v ulicích měst a obcí, v míře menší než malé. Snad jen s výjimkou jisté specifické skupiny, která preferovala teplákovky značky „čím víc pruhů, tím víc adidas“.
Ale dneska? Jedinců obého pohlaví, evidentně mířících na sportoviště nebo se právě vracejících z nějakého tělu prospěšného cvičení, přibývá přímo geometrickou řadou. Sport je zřejmě jejich vášní, že se jim ani nevyplatí se z tepláků převlékat.
Takže lze potkávat dámy ve vytahaných teplácích s elegantními kabelkami přes rameno či pány mířící v teplácích se špinavými koleny na rychlý oběd do nejbližší hospody či projednat svou záležitost na úřad.
Pedagogové na všech stupních škol musí být jistě přímo nadšení z nového trendu v žákovském odívání, zvlášť pokud dotyční sportumilovní jedinci volí tepláky, jejichž guma sotva dokáže udržet oděv v patřičné výši. Což zase na druhé straně může dotyčného motivovat k přemýšlení nad volbou spodního prádla, které hodlá vystavit na odiv veřejnosti. Ale to jsem trochu odbočil.
Zkrátka a dobře, nejde mi do hlavy, jak může naše populace tloustnout, když očividně přibývá jedinců, kteří neznají jiný oděv než sportovní ošacení v podobě tepláků či teplákové soupravy.
Sice jsem už slyšel i řeči mravokárců, že tihle na veřejnosti oteplákovaní spoluobčané jsou prostě pohodlné lemry líné bez kouska vkusu, bez společenského taktu a naprostí anafabeti, co se etikety týče, ale já tomu nevěřím. Počkám si raději na nějakou novou statistiku o hmotnosti národa.
To by v tom byl čert, aby trend oblékání, které umožňuje zasportovat si kdekoli a kdykoli a udělat tak něco pro své tělo, nepřinesl už brzy své ovoce. Jistě bude líp.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.