Ivan Mls: Navigujeme se
Řekl bych, že je to taková nová turistická móda. Proč někde chodit s otevřenýma očima, vnímat okolí, říkat „jú, hele, ty brďo, koukej, no ne!", objevovat nové věci, všímat si, kudy jdu, a něco si zapamatovávat a nechat se překvapovat, když místo toho můžu vytáhnout mobilní telefon, otevřít si navigaci, naťukat do ní, kam chci dorazit, a pak jen zírat do displeje a nechat se podmanivým strojovým hlasem vést.
Znáte to: „Po dvaceti metrech zahněte ostře doleva, a pokračujte přímo k cíli…“ Čert vem nějaké okolí, koho to zajímá.
A tak jsem o prázdninách potkával turisty, kteří neomylně mířili podle navigace z českobudějovického náměstí do Masných krámů, radili se s navigací na cestě k šumavskému jezeru Laka, byť byli na dobře proznačené turistické trase, či pátrali v navigaci – na dohled lipenské Marině – kudy se do Mariny dostat.
Jo, jo, kde jsou ty časy, kdy nám stačila papírová mapa v měřítku 1:50 000 nebo i horším, či snad jen vágní rada místního znalce, abychom za vsí u toho suchého stromu zahnuli na polňačku a po nějakém kilometru to už musíme najít…
Teď je v módě moc nepřemýšlet, když to za nás dělají technologie a usnadňují nám život ze všech sil a ve všech směrech. Sice nás v případě turistiky tak trochu okrádají o ten objevitelský pocit, ale což...
Chodit podle navigace má zkrátka jen samá pozitiva. Pokud tedy zrovna nepotřebujete řešit něco životně důležitéhp.
Zažil jsem to v létě v Jindřichově Hradci na Masarykově náměstí. Dvojice turistů tam úporně hleděla do navigace v telefonu, která jim milým, vyrovnaným ženským hlasem právě oznámila, že dorazili k cíli.
„Vždyť to tady není!“ pravil jeden z dvojice hlasem, v němž zněl jistý zoufalý tón a nevěřícně hleděl na dům, před kterým stáli, zatímco druhý vyzvídal, zda si jeho druh tu navigaci nezapomněl aktualizovat. „Prostě tady ty hajzlíky nejsou a já už to moc dlouho nevydržím, zatracená navigace!“ pravil ten první.
Ke cti navigace budiž řečeno, že nekecala, chyba byla tak říkajíc v lidském faktoru. Ti dva totiž měli veřejné WC přímo za zády, ale jaksi je ve slepé víře v moderní technologie už nenapadlo, aby se otočili.
Jak to všechno dopadlo? Zkuste hádat.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
