Ivan Mls: Nebijme děti

Namátkou jsou to třeba tituly Knoflíková válka, Bylo nás pět, Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka, Malý Dobráček, Dobrodužství Huckleberryho Finna, David Copperfield a tak bych mohl pokračovat.

Co mají společného? Jednak dětské hrdiny a jednak to, že na ně dospělí vztáhnou ruku, rákosku či jiný nástroj sloužící k udělení fyzického trestu. A přesně o to kráčí.

Podobné jednání dospělých se už brzy stane jen literární kuriozitou a kdo ví, zda nebude zapotřebí v rámci korektnosti v příštích vydáních knih podobné scény zcela vypustit, aby nevzbuzovaly v mladých čtenářích strach, úzkost a obavy.

Novela občanského zákoníku, která vstoupí v platnost v lednu, totiž přináší zákaz tělesných trestů na dětech. Zatím bez sankcí...

Svět bude rázem krásnější. Slovní spojení „že ti naplácám“ naprosto ztratí význam. Slova jako facka, pohlavek či výprask se stanou stejně exotickými jako třeba krajáč, hambalky nebo řemdich. Místo káravého plácnutí přes prstíky, když se je prcek snaží vsunout do elektrické zásuvky, učiní maminka potomkovi přednášku o nebezpečích elektrického proudu, což bude jistě velice účinné, a potomek si nepřípustnost takového konání jednou provždy zapamatuje...

Ale teď opravdu vážně: zákonné zakotvení zákazu tělesných trestů, tedy fyzického trestání dětí, učiní náš svět zase o něco lepším a přívětivějším. I když za případné prohřešení se proti zákazu není stanovena žádná sankce.

Já bych ale nezůstával na půli cesty. Zákonodárci by si měli uvědomit, že nejenom dospělí občas pohlavkují či jinak fyzicky umravňují své potomky, když selhaly jiné způsoby, jak jim zapamatovatelně vštípit pravidla tohoto světa.

Ony se děti také fackují a perou mezi sebou. Takže by bylo záhodno, aby se zákonný zákaz vztahoval i na ně, a mělo by se pamatovat i na odpovídající sankce za takové prohřešky. Pro začátek bych navrhoval třeba přísnou domluvu a pokárání zvýšeným hlasem. Co vy na to?