Pavel Kroneisl: Hodný strejda

9. říjen 2024

Rozhlasový sloupek

Když byl můj vnuk malý, šel po jednom budějovickém sídlišti a telefonoval. Vtom k němu přiběhl podstatně starší výrostek, strčil do něj a telefon mu sebral. Náš sotva desetiletý Ráďa měl ale pro strach uděláno.

Když se vymotal z křoví, kam spadl, okamžitě se vydal po stopách onoho zlodějíčka. Sledoval ho jako zkušený detektiv opatrně, aby ho neviděl. Šel za ním hodně dlouho, než milý hoch zapadl do jedné ze sídlištních restaurací.

Ráďa zůstal před ní a vyhlížel si mezi kolemjdoucími pány někoho, kdy by mu mohl pomoci. Vytipoval si mladšího muže, kterému se pod tričkem rýsovaly slušné svaly. Ráďa ho oslovil, vysvětlil mu, co se stalo a že onen zlodějíček sedí s partou v hospodě.

„Tak fajn“, odpověděl pán, „říkej mi strejdo“. Jdeme! Byla to vlastně taková malá trestná výprava. Hospoda byla tehdy poloprázdná, bylo to odpoledne, ale u jednoho stolu seděla parta kluků a mezi nimi ten hledaný.

„Strejda“ nelenil, sáhl po něm, zvedl ho ze židle a důrazně se ho zeptal: „vzal jsi mému synovci venku mobil? A dobře si rozmysli, co mi řekneš.“ Výrostek se pokoušel tvrdit, že mu ten telefon kluk prostě prodal. Strejda ovšem trochu přitvrdil a pravda byla venku.

Zlodějíček vyndal telefon z kapsy a bylo to. „Hele ty, holomku, policii volat nebudu,“ zaburácel „strejda“, ale budu si tě pamatovat, bydlím tady na sídlišti a jestli budeš mít ještě někdy podobný choutky a já se to dozvím, tak ti to patřičně spočítám, jasný?

Tohle se stalo už před pár lety, ale snad se i dnes najdou lidé, kteří nejsou úplně lhostejní k tomu, co se kolem nich děje.

autor: Pavel Kroneisl | zdroj: Český rozhlas