Pavel Kroneisl

Nedávno jsem uklízel ve skříni a narazil jsem na hodně staré číslo kdysi velice oblíbeného a řekl bych do jisté míry volnomyšlenkářského časopisu Mladý svět.

Koncem srpna jsme se se ženou vypravili – tak jako to děláváme už řadu let – na chorvatský ostrov Rab. Samozřejmě jsme už dopředu slyšeli různé zvěsti o velkém zdražování.

V jednom ze svých Rozhlasových sloupků jsem nedávno mluvil o automobilové veteránské parádě v naší vsi. 

Letos v létě se - ostatně tak jako každý rok - vyrojili v naší vsi u Lipna v hojném počtu cyklisté. Na tom není nic divného, ale jedna podstatná změna tady je. 

Nedávno jsme měli v naší vsi na Lipně velkou atrakci. V sousedním Rakousku se konala charitativní akce, závod historických vozidel a trasa vedla po silnici u našeho domku.

Moje dlouholeté soužití se psy mě naučilo sledovat zvířecí oči. Naši jezevčíci totiž uměli a umějí očima mluvit. Black teď přijde ke mně a dlouze se na mě dívá.

Na koni jsem seděl jenom jednou v životě. Bylo mi osm, v Lipně nad Vltavou byl dětský den a jednou z atrakcí bylo svezení se na koni.

Moc rád vzpomínám na dobu svých studií na gymnáziu. Bylo tenkrát v Českých Budějovicích jediné a mělo velice dobrou pověst, hlavně díky přísnosti profesorů.

Asi všichni pejskaři mi dají za pravdu, když řeknu, že návštěva ordinace zvěrolékaře není nic jednoduchého. Náš první jezevčík čul jeho ordinaci na dálku.

Také patříte mezi ty, kteří prožili trapasy s nevhodnými dárky? Já bohužel ano. Rád dávám jako dárek knížky. Vybírám klasicky buď podle autora, nebo podle žánru.