Pavel Kroneisl: Co s sebou na pustý ostrov

Četl jsem se zájmem odpovědi a podvědomě jsem se začal probírat naší bohatou knihovnou, abych si vzápětí uvědomil, že tahle otázka není vůbec jednoduchá. Ať jsem přemýšlel, jak jsem přemýšlel, vycházelo mi těch nepostradatelných knížek pořád víc.

Ale k té „svaté trojici“ jsem nakonec přeci jenom došel. Byla by to, Betty MacDonaldová: Co život dal a vzal. Protože je to román psaný s milým humorem, v němž autorka se smíchem na rtech líčí své nelehké životní peripetie. A směje se dokonce i tam, kde popisuje své zážitky z nedobrovolného pobytu v léčebně tuberkulózy.

Dále bych si na pustý ostrov vzal méně známý román Ernesta Hemingwaye Ostrovy uprostřed proudu. Je to trilogie napsaná chlapským stylem tohoto autora, který mám rád. Je v tom spousta autobiografických prvků a spisovatel se v podstatě ztotožňuje s postavou hlavního hrdiny, malíře žijícího na ostrově kdesi v Pacifiku. Líčí jeho a tudíž i mnohé své vlastní životní zážitky. A nekončí to šťastně.

A do třetice – vzal bych si sebou i Fimfárum Jana Wericha. Tyhle pohádky, psané jeho křišťálovou češtinou, jsou nádherné. Pan Werich byl žonglér se slovíčky a báječně se čte. Ovšem pozor, jsou to sice pohádky, ale spíš pro dospělé. Jiný moudrý pán o nich kdysi řekl a teď cituji: „Ty se nedaj číst, ty se musej přemejšlet. Ten pán se jmenoval Karel Weinlich a jako režisér natočil moc krásných rozhlasových pohádek.

To jsou tedy tři knížky, které mám moc rád. Vracím se k nim pravidelně, když mi není zrovna ejchuchu. Ostatně podle toho i vypadají.