Pavel Kroneisl: Veteráni

25. červenec 2023

Nedávno jsme měli v naší vsi na Lipně velkou atrakci. V sousedním Rakousku se konala charitativní akce, závod historických vozidel a část trasy vedla přímo po silnici u našeho domku.

Na startu bylo 168  aut. Dali jsme si se ženou židle před garáž a sledovali to „divadlo“. Byla to obrovská paráda. Naleštění krasavci automobilové historie se předváděli v celé své nádheře. Kolem nás projížděly Jaguáry, Corvetty, MG, Triumphy, Mercedesy, Dodge, Mustangy, Volkswageny… 

Mávali jsme nadšeně posádkám a jezdci odpovídali. Mávali a troubili. Když jsem tak sledoval tu autoparádu, vrátil jsem se do dětství. Většina těch krásných auťáků byla totiž z období 50. a 60. let.

Byl jsem – asi jako každý kluk – tenkrát velký fanda do aut. Mým snem byl Mini Cooper, ten jsem si na stará kolena splnil, nebo Jaguár typ E. To je ten sporťák s dlouhým čumákem.

No vidíte, snadno vám ho popíšu. Zkuste popsat dnešní auta. To nejde. Připadají mi totiž na jedno brdo. Buď je to hatchback, nebo combi, sedany téměř vymizely. Dříve, když jsem viděl auto, které se vymykalo našemu běžnému vozovému parku, hned jsem věděl, o co jde.

Automobilky, tedy především ty na západ od našich hranic, se předháněly v tom, aby jejich auta měla i jasnou estetickou hodnotu a byla jedinečná. Aby se jejich značka poznala na první pohled.

Dnes se musíte jít zblízka na značku podívat, abyste věděli, s kým máte tu čest. Automobilový průmysl fungoval dřív jinak, co značka, to názor a styl. Třeba auta, která vycházela z ateliéru slavného italského designera Pininfariny, to byly doslova poklady. Do dnešních dní si zaslouží pozornost a stoupají v ceně, protože je to klasika, která je věčná.

Jako dávnému automobilovému fandovi je mi trochu líto, když se dostanu na větší parkoviště a rozhlédnu se kolem sebe, že ta auta jsou plus mínus všechna stejná. Ať je to Peugeot, Renault, Kia nebo třeba Nissan.

Nedožiju se toho, ale chtěl bych vidět, jestli za takových padesát šedesát let budou i z aut současných veteráni hodní obdivu. Takoví, jaké jsme sledovali nedávno u nás ve vsi.

autor: Pavel Kroneisl | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Pavel Kroneisl: Zvířecí oči

    Moje dlouholeté soužití se psy mě naučilo sledovat zvířecí oči. Naši jezevčíci totiž uměli a umějí očima mluvit. Black teď přijde ke mně a dlouze se na mě dívá.

  • Pavel Kroneisl: Kůň a já

    Na koni jsem seděl jenom jednou v životě. Bylo mi osm, v Lipně nad Vltavou byl dětský den a jednou z atrakcí bylo svezení se na koni.

  • Pavel Kroneisl: Šroubovák a latina

    Moc rád vzpomínám na dobu svých studií na gymnáziu. Bylo tenkrát v Českých Budějovicích jediné a mělo velice dobrou pověst, hlavně díky přísnosti profesorů.

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.