Pavel Kroneisl: Zvířecí oči

To je tedy pes, má krásné, moudré a mluvící oči.

Nádherné velké oči plné porozumění pro svého přítele člověka má i kůň. Moc rád se do koňských očí dívám.

Nádherné jsou také oči srnek, ale ty moc často možnost sledovat zblízka nemám. I když bych moc rád měl.

Ovšem naprosto u mě vítězí nádherný pohled kravských očí. Je plný něhy a řekl bych i oddanosti člověku. Kráva má prostě laskavý, měkký pohled.

Ovšem jednou jsem se jejich pohledu skoro bál. Když jsem se vracíval z hub, krátil jsem si cestu přes pastvinu, kde se pásly kravky i s telátky. Nikdy jsem s nimi neměl problémy a nechaly se i pohladit.

Až jednoho dne šla po cestě kolem ohrady rodinka s na volno puštěným kokršpanělem. Ten najednou zbystřil stádo v ohradě a s halasným štěkotem k němu vyrazil. Krávy, které se dosud klidně popásaly a byly naprosto netečné ke svému okolí, najednou zpozorněly. Vytvořily půlkruh směrem proti štěkajícímu kokršpanělovi, telata nechaly vzadu, kde s nimi zůstala jedna z nich. Začaly temně bučet a půlkruh pomalu uzavíraly proti psovi.

Byl jsem velice blízko, takže jsem jim viděl do očí. To už nebyly ony laskavé, přívětivé pohledy. To byla čistá zloba smíšená s odhodláním vetřelce zničit a hlavně ochránit telátka. Pes to pochopil také, zarazil se, přestal štěkat a bystře vyrazil ven z ohrady.

Dlouho jsem přemýšlel o té změně v kravském pohledu. Pokud chcete zvířata poznat, dívejte se jim do očí. Dá se v nich číst.