Pavel Kroneisl: Kůň a já
Na koni jsem seděl jenom jednou v životě. Bylo mi osm, v Lipně nad Vltavou byl dětský den a jednou z atrakcí bylo svezení se na koni.
Značně znuděný mladík tam vodil letitou kobylku, která vozila nás děti. Nadšeně jsem se tam hrnul, protože díky mému spolužáku Honzovi, spíše tedy díky jeho dědečkovi, který vlastnil velkou sbírku prvorepublikové literatury o Divokém Západě, jsem už věděl, kdo to byl Vinnetou, a najednou jsem měl možnost jet také na koni jako on.
Odmítl jsem pomoc a na kobylku jsem se vydrápal sám. Její vodič vykulil oči a bác, ejhle, kobylka se vzepjala, zaržála a vyrazila. Mladík se lekl, pustil otěže a já jsem najednou naprosto nedobrovolně cválal. Bafnul jsem se hřívy a zíral. Kobylka uběhla tak třicet čtyřicet metrů, zastavila se a těžce oddychovala.
Strašně jsem se vyděsil a už tenkrát mi bylo jasné, že já a kůň, to asi nepůjde dohromady. Bylo mi to sice líto, ale strach z mé první nepovedené vyjížďky už jsem prostě nikdy nepřekonal.
A to přesto, že jsem měl potom v životě ještě mockrát příležitost se na koni svézt a reputaci si napravit. Měl jsem známé v jezdeckém oddílu TJ Žižka Čtyři Dvory. Díky své profesi rozhlasového sporťáka jsem natáčel reportáže a vysílal přímé přenosy z rovinných dostihů v Hluboké nad Vltavou, z parkurových soutěží v Jindřichově Hradci nebo z vozatajských závodů v Humpolci.
Všude jsem pravidelně dostával nabídku ke svezení se na koni. Všude měli klidná, hodná zvířata, která by se ke mně jistě chovala naprosto loajálně. Ale vždycky jsem si vzpomněl na Lipno, na splašenou kobylku a řekl jsem díky moc.
Mám koně rád a nebojím se jich. Měli jsme svého času čtyři v ohradě hned vedle našeho domku. Dávali jsme jim lahůdku, lehce posolený tvrdý chleba, to nám poradila jejich majitelka. Měli to moc rádi a když jsme se objevili u ohrady, už se hnali. Hladil jsem je.
Ovšem ten krásný pohled na svět z jejich hřbetu rád přenechávám jiným. Kůň totiž nemá řídítka, brzdu a plyn, a tak to není nic pro mě.
Související
-
Pavel Kroneisl: Šroubovák a latina
Moc rád vzpomínám na dobu svých studií na gymnáziu. Bylo tenkrát v Českých Budějovicích jediné a mělo velice dobrou pověst, hlavně díky přísnosti profesorů.
-
Pavel Kroneisl: Návštěva zvěrolékaře
Asi všichni pejskaři mi dají za pravdu, když řeknu, že návštěva ordinace zvěrolékaře není nic jednoduchého. Náš první jezevčík čul jeho ordinaci na dálku.
-
Pavel Kroneisl: Nevhodné knížky
Také patříte mezi ty, kteří prožili trapasy s nevhodnými dárky? Já bohužel ano. Rád dávám jako dárek knížky. Vybírám klasicky buď podle autora, nebo podle žánru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
