Pavel Kroneisl: Návštěva zvěrolékaře
Asi všichni pejskaři mi dají za pravdu, když řeknu, že návštěva ordinace zvěrolékaře není nic jednoduchého. Náš první jezevčík čul jeho ordinaci na dálku.
Znejistěl, zvolnil krok, zastavil, podivně pohnul hlavou, tím se suverénně zbavil obojku a vyrazil pomalu, ale jistě opačným směrem. Nezbylo, než tam pejska donést.
Ten druhý hrál na naše city. Před domem, kde sídlil zvěrolékař, zarazil, bystře se otočil na záda, dal přední packy na bříško a pohledem doslova žadonil - prosím, prosím, tam ne, tam ne.
Náš současný jezevčík Black je ovšem jiný frajer. Jezdíme z naší vísky k veterinárnímu lékaři Tomášovi a jeho ženě Lucii, která s ním v ordinaci pracuje, do nedalekého Vyššího Brodu.
Zastavím před domem, kde ordinace sídlí, a pesan se dere z auta ven. Rovnou ke dveřím, a když je dost rychle neotevřu, nervózně poštěkává. Uvnitř se hned domáhá vstupu do ordinace, radostně vrtí ocáskem a hned se vítá s panem doktorem a jeho asistentkou.
Fakt tedy je, že tu má raději, i když mu většinou stříhá drápky. To ovšem snáší naprosto trpělivě. Prostě jsme nikdy nezaznamenali z Blackovy strany nechuť jít k panu doktorovi. Je to zvláštní, jeho předchůdci se veterináře báli jako čert kříže a co vím od ostatních pejskařů, jejich miláčci jsou na tom podobně.
Možná to bude tím, že v téhle ordinaci je cítit taková nějaká opravdová, nehraná přátelská atmosféra ke zvířátkům. Kéž by to tak bylo ve vztahu k pacientům i u všech lidských doktorů.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
