Pavel Kroneisl: Splněný dětský sen

Dobrodružství obou chlapců, kteří jsou k nerozeznání, začíná roku 1692, když se stanou plavčíky na lodi pana Duguay-Trouina. Knížku jsem doslova hltal a díky ní a také díky písničce Santiano Waldemara Matušky jsem si zamiloval jejich rodný přístav Saint Malo, i když jsem ho tehdy znal jenom jako bod na mapě.

O mnoho let později jsem k jedněm kulatinám dostal od manželky nádherný dárek. Výlet do Normandie na oslavy Dne  D, tedy vylodění spojenců v roce 1944. Jeho součástí byla také cesta do Bretaně a návštěva zmíněného přístavu.

V minulém životě jsem byl asi námořník, protože miluju lodě, přístavy a vše co k této profesi patří.

Do Saint Malo jsme přijeli za typicky bretaňského počasí, foukal silný vítr a pršelo. To mi ale vůbec nevadilo. Nadšeně jsem procházel městem a v přístavu jsem viděl kotvící korzárské koráby, které kdysi ve službách francouzského krále pluly pod pirátskou vlajkou.

A pak jsme vešli do úchvatné místní katedrály a já nevěřil vlastním očím. Stál jsem před velkou honosnou hrobkou se jménem mého dávného románového hrdiny – Duguay Trouin.

Šel jsem hned za průvodkyní a ptal se, kdo to byl. Řekla mi, že velevážený občan města, korzárský kapitán, který se proslavil v mnoha bitkách. Opáčil jsem jí, že si od dětství myslím, že to byla literární postava, stejně jako třeba Vinnetou. Pověděl jsem jí o knížce Ten druhý jsem já.

Smála se a řekla: „Ne, ne, ne, tohle byl skutečný a ve své době velice slavný člověk.“ Dlouho jsem stál u jeho hrobky a vybavoval si v duchu příběhy jak jeho, tak dvou malých korzárů z oné knížky. Bylo to splnění mého dětského snu.