Antonín Pelíšek: Co mě naučil můj kocour
Omlouvám se, ale začnu dnešní sloupek smutnou zprávou. Zemřel mi kamarád. Měl čtyři nohy a černé chlupy, byl to kocourek. Třináct let jsme sdíleli společnou domácnost.
Začátky nebyly vůbec jednoduché. V životě jsem choval několik psů a zařekl se, že kočka mi do bytu nesmí. Je falešná, zrádná, sobecká. Na rozdíl od nejlepšího přítele člověka, který je věrný, vděčný a přizpůsobivý.
A tak mé první pokusy s výchovou kočky domácí dopadly špatně. Podle mě mělo být to zvíře osvobozené z útulku nadosmrti vděčné za poskytnutí azylu. Místo toho si žilo jenom podle svých představ. Pokyny a rozkazy ignorovalo, zato se vehementně dožadovalo pravidelné stravy, což v kočičí představě byla zřejmě moje povinnost.
Časem se však soužití narovnalo. Pochopil jsem, že kocour žije v báječném svobodném a plnohodnotném světě, do něhož mě občas pustí nahlédnout. Postupně jsme spolu navázali rovnoprávnou komunikaci a stali se blízkými přáteli.
Když jsem po něm něco chtěl, třeba aby v době mé nepřítomnosti zůstal na dvorku, uspěl jsem, pokud jsem mu záměr klidně a podrobně vysvětlil. Po večerech jsme sedávali na lavičce a pozorovali ptáky.
Byl přemýšlivý, nechal se drbat za ušima a občas se mi na důkaz přátelství opřel hlavou o čelo. Poznal jsem jeho nádherný vesmír.
Teď uvažuju, co mi dal a čemu mě naučil. Říkám tomu tři té. Naučil mě trpělivosti, toleranci a taktu. Na druhé bytosti se nemá křičet, vše se dá vyřešit po dobrém, klidně, bez manipulace.
Jenom pořád marně přemýšlím, co jsem za ten krátký život předal já jemu...
Související
-
Antonín Pelíšek: Světové dny
S mezinárodními a světovými dny čehokoli se v poslední době takříkajíc roztrhl pytel. Teď jsem jich na internetu napočítal více než dvě stovky!
-
Antonín Pelíšek: Jak jsem se poklonil v chrámu konzumu
Odjakživa nerad nakupuju. Odmítám reklamní letáky, klubové kartičky na slevy na přebytečné zboží, kolem regálů se nerozhlížím a vybírám jen to, za čím jsem přišel.
-
Antonín Pelíšek: Neškodné fejky
Setkáváme se s nimi všichni. Falešné zprávy, fejky šířící dezinformace, hrozby. Jako novinář se s nimi setkávám denně a tvrdím, že většinu z nich poznám na první pohled.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
