Antonín Pelíšek: Neškodné fejky
Setkáváme se s nimi všichni. Falešné zprávy, fejky šířící dezinformace, hrozby. Jako novinář se s nimi setkávám denně a tvrdím, že většinu z nich poznám na první pohled.
Před mnoha lety nás učili, že dobrá zpráva má vycházet alespoň ze tří různých seriózních zdrojů, musí být podepsaná a nesmí obsahovat žádné subjektivní hodnocení.
Vyznávám se, že vážně se tvářící fejky zabývající se třeba politikou nebo ekonomikou nečtu. Jsou však i jiné. Zábavné, které nikomu neuškodí.
Vymýšlel si je kdysi spisovatel Jaroslav Hašek coby redaktor časopisu Svět zvířat, když klamal čtenáře popisy neskutečných tvorů. Tedy jaksi něžně klamal. Jako něco na způsob skotské lochnesské příšery.
Dnes se už můžu veřejně přiznat, že jednou jsem takovou zprávičku napsal do novin i já. Po třiceti letech je snad můj drobný prohřešek promlčený. Stalo se to v tiskárně nejmenovaného týdeníku, když sazeči na jedné připravované stránce našli bílé místo. Chyběl jim materiál k zaplnění.
Během pěti minut jsem dodal novou zprávu. Byla o tom, jak orel mořský napadl v jihovýchodním Kongu jedoucí osobní vlak a ten nevykolejil jen díky hrdinství strojvůdce, který dravce odehnal železnou tyčí.
Přiznávám, že to byla za celou moji novinářskou kariéru opravdu jediná a podle mě úplně neškodná falešná zpráva. Neublížila a pokud vím, čtenáři jí uvěřili, protože co je psáno, to je dáno. Nikdo ji alespoň nereklamoval.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
