Antonín Pelíšek: Něžní poslové jara
Blíží se jaro. Jako každý rok nevnímám změnu období podle meteorologů, ale vlastní intuicí, která mě nutí plánovat první setbu semen do kelímků za okno.
Papriky, rajčata, byliny, květiny. Po zakoupení sáčku třapatek, které se začínají pěstovat podle návodu v březnu, mě napadlo, jaký má naše mateřština pro květiny úžasné názvy.
V době, kdy je naše řeč zaplevelená až odpornými anglikanismy, je nádherné, že stále přežívají výrazy našich předků. Jsou roztomilé, něžné a některé vtipné.
Můžeme si tak barvitě představit rozkvetlou louku, kde rostou zvonky, kohoutky, ohníčky, orlíčky nebo čekanky a na jejím okraji třeba mateřídouška, náprstníky a laskavce. Samozřejmě nechybějí žluté pampelišky.
Pokud jsem připomněl blížící se jaro, musím zmínit, že leckde celou zimu přežily sedmikrásky a už teď vystrčily hlavičky sněženky a bledule. Cítíte tu záplavu krásných názvů?
Co nevidět se objeví podběl a po něm petrklíče, sasanky a blatouchy. Mimochodem mnoho z nich má v sobě kouzelnou moc. Podběl nebo také babuše či lopušnice, koňské kopyto, líčko panny Marie a bůhví jakými slovy ho pojmenovali naši předchůdci, se hodí podle květinové kuchařky do polévek, salátů či nádivek. Jako léčivka proti zánětům, kašli nebo na bolavé klouby. Esoterikům přináší odvar z podbělu lásku, posiluje jasnovidectví a nastoluje mír.
Slyšíte? To jaro klepe na dveře. Na skalce už vykoukly prvosenky a koniklec.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
