Antonín Pelíšek: Něžní poslové jara

28. únor 2024

Blíží se jaro. Jako každý rok nevnímám změnu období podle meteorologů, ale vlastní intuicí, která mě nutí plánovat první setbu semen do kelímků za okno.

Papriky, rajčata, byliny, květiny. Po zakoupení sáčku třapatek, které se začínají pěstovat podle návodu v březnu, mě napadlo, jaký má naše mateřština pro květiny úžasné názvy.

V době, kdy je naše řeč zaplevelená až odpornými anglikanismy, je nádherné, že stále přežívají výrazy našich předků. Jsou roztomilé, něžné a některé vtipné.

Můžeme si tak barvitě představit rozkvetlou louku, kde rostou zvonky, kohoutky, ohníčky, orlíčky nebo čekanky a na jejím okraji třeba mateřídouška, náprstníky a laskavce. Samozřejmě nechybějí žluté pampelišky.

Pokud jsem připomněl blížící se jaro, musím zmínit, že leckde celou zimu přežily sedmikrásky a už teď vystrčily hlavičky sněženky a bledule. Cítíte tu záplavu krásných názvů?

Co nevidět se objeví podběl a po něm petrklíče, sasanky a blatouchy. Mimochodem mnoho z nich má v sobě kouzelnou moc. Podběl nebo také babuše či lopušnice, koňské kopyto, líčko panny Marie a bůhví jakými slovy ho pojmenovali naši předchůdci, se hodí podle květinové kuchařky do polévek, salátů či nádivek. Jako léčivka proti zánětům, kašli nebo na bolavé klouby. Esoterikům přináší odvar z podbělu lásku, posiluje jasnovidectví a nastoluje mír.

Slyšíte? To jaro klepe na dveře. Na skalce už vykoukly prvosenky a koniklec.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související