Antonín Pelíšek: Jak jsem se poklonil v chrámu konzumu

10. červenec 2024

Odjakživa nerad nakupuju. Odmítám reklamní letáky, klubové kartičky obchodů, které slibují slevy na přebytečné zboží, kolem regálů se zbytečně nerozhlížím a vybírám jen to, za čím jsem přišel.

Skoro jsem nabyl dojmu, že se obchodním trikům zdárně vyhýbám. O opaku mě nedávno přesvědčila nemilá zkušenost.

A vězte: Dokonce mě donutila, abych v chrámu konzumu poklekl a několikrát se veřejně poklonil. Jako Mojžíšovi odpadlíci, kteří si u hory Sinaj při cestě za svobodou vyrobili zlaté tele a modlili se k němu jako k bohu hojnosti.

To bylo tak. Skoro u pokladny, kde jsem čekal vytoužené finále strastiplné cesty, mi náhodou padla do oka cedulka oznamující, že mé oblíbené Strážnické brambůrky jsou za poloviční cenu. Nápis mě chytil jako rybu na háček.

Ale co když je za tím opravdu háček, zarazil jsem se. Cedulka s cenou visela daleko. Asi deset centimetrů od země a s nějakým mrňavým dodatkem. Poklekl jsem tedy a poklonil se. Několikrát, ale nic dalšího jsem z mrňavého textu nevyčetl.

Pravdu jsem se dověděl až v cíli. Sleva platí pro nákup od tří balíčků brambůrků, vysvětlila mi pokladní. A nečitelná informace na cenovce u země? Je prý vytištěná podle českých norem, navíc umístění zboží v regálech je na přání dodavatele.

Bylo mi z nákupu tak trochu trapně. Asi jako odpadlíkovi na vytoužené cestě do země zaslíbené.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.