Martina Adlerová: Pocit sněhu
Na vysoké škole jsme se v rámci studia tělesné výchovy měli umět vžít do kůže výkonnostních sportovců a zažít jejich tréninkový dril, a také jejich emoce. Z tohoto důvodu jsme si zřejmě vytvářeli různé sportovní pocity, například pocit míče.
Pocit vody. Pocit skoku. A na lyžích pak pocit sněhu. Ten jsem měla obzvláště ráda. Znamenalo to, že se snažíte zažít sníh všemi smysly, ne jenom jako technický prvek, ale taky jeho strukturu, vůni a chuť. Bylo to důležité pro správnou jízdu a pro mazání lyží, což je i dnes hotová alchymie. Abychom se dokonale vcítili do sněhu, taky jsme stavěli iglú a pořádali koulovací bitvy.
Strašně ráda bych to ještě někdy zažila.
Jenže takové ty krásné bílé zimy z Ladových obrázků začínají být pro běžného smrtelníka nedostupné. Na ježdění za sněhem nemám prostředky, takže sníh už zažívám pouze zcela ojediněle.
Když potom náhodou napadne u nás na chalupě deset centimetrů sněhu, celá šťastná běžkuju přes zmrzlé krtince a mám tendence ukládat si sněhové koule do mrazáku.
A je to rok od roku horší.
Pocit sněhu už zažívám jenom tehdy, když ráno odstraňuju námrazu a škrabu auto.
A tak si říkám, jak to s tím sněhem nakonec dopadne.
Na Aljašku se odstěhovat nemůžu.
Ale třeba to bude letos lepší.
Jinak už mi zbývá jediné... Pořídit si větší mrazák.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
