Martina Adlerová: Kouření

27. prosinec 2024

Tenhle sloupek se sice jmenuje Kouření, ale je spíše o touze a potřebě někam patřit. Všimli jste si, jak se na jakékoliv poradě, na libovolném zasedání či setkání po určité době vydělí z toho množství přítomných určitá skupinka a odejde pryč?

Původně třeba úplně cizí lidé se sejdou někde venku, před vchodem, případně za rohem (nebo na dvorku) a asi tak pět deset minut (a někdy mnohem déle) spolu nezávazně klábosí.

V naprosté většině případů přitom stojí v kroužku proti sobě, což je ideální uspořádání pro mezilidskou komunikaci, navazují oční kontakt, a baví se, jako by se znali odjakživa.

Dokážou konverzovat o počasí, kritizovat politiku i své nadřízené, sdělovat si nejnovější zážitky z dovolené i ze současného kulturního dění, v případě žen si často vyměňují recepty, chlapi si povídají vtipy. Jejich potřeba odskočit si takhle z každé uplynulé hodiny vytváří předpoklad, že se z nich nakonec stanou přátelé.

Vím to, protože tahle setkávání pozoruju každou druhou sobotu, kterou trávím ve škole, pozoruju je z okna a pořád sbírám odvahu připojit se k nim. Jenomže ono to bez té cigarety jaksi není ono. Jako byste chtěli z ničehožnic konvertovat k jinému náboženství. Jako nekuřačka nemám šanci proniknout do jejich spiklenectví. Takže se teď, navzdory celoživotnímu nekuřáctví, musím rozhodnout.

Jenže si pořád nevím rady.

Řeším totiž pořádné dilema: trendy elektronickou, nebo klasický cigáro?

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.