Martina Adlerová: Kouření
Tenhle sloupek se sice jmenuje Kouření, ale je spíše o touze a potřebě někam patřit. Všimli jste si, jak se na jakékoliv poradě, na libovolném zasedání či setkání po určité době vydělí z toho množství přítomných určitá skupinka a odejde pryč?
Původně třeba úplně cizí lidé se sejdou někde venku, před vchodem, případně za rohem (nebo na dvorku) a asi tak pět deset minut (a někdy mnohem déle) spolu nezávazně klábosí.
V naprosté většině případů přitom stojí v kroužku proti sobě, což je ideální uspořádání pro mezilidskou komunikaci, navazují oční kontakt, a baví se, jako by se znali odjakživa.
Dokážou konverzovat o počasí, kritizovat politiku i své nadřízené, sdělovat si nejnovější zážitky z dovolené i ze současného kulturního dění, v případě žen si často vyměňují recepty, chlapi si povídají vtipy. Jejich potřeba odskočit si takhle z každé uplynulé hodiny vytváří předpoklad, že se z nich nakonec stanou přátelé.
Vím to, protože tahle setkávání pozoruju každou druhou sobotu, kterou trávím ve škole, pozoruju je z okna a pořád sbírám odvahu připojit se k nim. Jenomže ono to bez té cigarety jaksi není ono. Jako byste chtěli z ničehožnic konvertovat k jinému náboženství. Jako nekuřačka nemám šanci proniknout do jejich spiklenectví. Takže se teď, navzdory celoživotnímu nekuřáctví, musím rozhodnout.
Jenže si pořád nevím rady.
Řeším totiž pořádné dilema: trendy elektronickou, nebo klasický cigáro?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
