Pavel Kroneisl: A máme podzim

10. říjen 2023

I k nám na Šumavu už dorazil podzim. Nad naší vesničkou je kopec, kterému místní neřeknou jinak než Vysoká. Jak se oficiálně jmenuje, vlastně ani nevím. Na něm je smíšený les, smrky a buky. Buky se touto dobou vždycky nádherně vybarvují a z dálky je na ně úžasný pohled. Zvláště když na Vysokou koukne sluníčko.

Mám šumavský podzim čím dál tím raději. Možná to bude tím, že i já sám jsem dospěl do podzimu svého života. A propos - podzim je vlastně jediné roční období, které se používá coby metaforické označení jisté etapy lidského života.

O dětství se neříká jaro života, našim nejlepším létům nedáváme přívlastek léto života. Pouze podzim má to privilegium. Že by to souviselo s padajícím listím a postupnou ztrátou vlasového porostu, která je tedy patrná hlavně u mužské části populace? No, nevím.

Já osobně mám na podzim svého života moc rád i ten podzim v přírodě. A nejen kvůli těm krásným barvám, kterými tohle roční období hýří. Jsem docela normální člověk, a tak k mým vlastnostem patří i jistý sklon k lenosti. Kdo ho někdy nemá, že?

A na podzim si ho mohu dovolit. Postupně totiž ubývá venkovní práce. Tráva už moc neroste, není třeba tudíž tak často sekat, keře v létě zastřižené už také divoce neskotačí a úroda, pokud nějaká byla, je sklizena, zamražená nebo zavařená.

Je dostatek času a klidu na to uvařit si kafčo a jen tak se dívat na barevný kopec Vysoká anebo sledovat ptáčky, kteří už se slétají na zahradu, aby nám připomněli, že se blíží zima a že pro ně musíme nachystat krmení.

Je to prostě takový milý čas poklidu a takový by měl být i ten lidský podzim života. Jenže, jak řekl ten moudrý rabín od pana Wericha, všechno je jinak.

autor: Pavel Kroneisl | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související