Pavel Kroneisl: Komu se nelení, tomu se zelení

Ozval se mi kamarád Kája, který to slyšel, a proč jsem prý mezi těmi skvosty nejmenoval také Hondu, on má totiž tuhle značku rád. Jenže tenkrát šlo o auta z 50. a 60. let a to byla doba, kdy se v Evropě japonská auta téměř nevyskytovala.

Japonští motoroví kovbojové vtrhli do mezinárodního  auto-moto rodea později. Ale o to razantněji. Třeba v motokrosu byl mistrem světa počátkem 60. let Belgičan Joel Roberts, který jezdil na strakonické číze. Ovšem už koncem 60. let slavil stejný úspěch na japonské Suzuki.

Japonci podnikli doslova frontální útok na automobilové a motocyklové závody. Nyní se třeba v soutěžích Rallye objevují z evropských značek Peugeoty, Fordy a v nižších soutěžích Škodovky. Ovšem dominantní značky v tomto kolotoči jsou Suzuki, Nissan a Toyota. Drží se také jihokorejský Huynday.

Ještě patrnější je to na závodních motocyklových okruzích. Kdysi tam také něco znamenala naše Jawa a František Šťastný nebo Gustav Havel. Jenže, kdeže ty loňské sněhy jsou?  V současnosti se z evropských značek  drží KTM, Ducatti a jakž takž ještě Aprilia. Převahu ovšem mají Japonci - Kawasaki, Yamaha a Suzuki.

Stačí sledovat jednotlivé třídy MS na silničních okruzích a je jasno. A v těch nejtěžších automobilových soutěžích typu Dakar je to ještě jasnější. V kategorii osobních aut, tedy speciálně upravených je to především Nissan a Toyota. Je jasné, že Japonci se v auto-moto soutěžním sportu prosadili na všech frontách. Platí tady ono známé rčení, tedy nevím, jak se to řekne japonsky, ale česky je to - komu se nelení, tomu se zelení.

Přeju dobré jitro.