Martina Adlerová: Opravdoví lidé
Už delší čas se zabývám myšlenkou, že vytvořím jakousi tajnou společnost opravdových lidí. Anglicky Real People, ve zkratce RP. Budeme nosit odznáčky našeho řádu ukryté pod klopou saka, nebo v záhybu kabátu. A budeme mít pravidelná setkání, nejlépe na půdách starých domů, které si přetvoříme v literární zákoutí.
Už vidím ty čajové dýchánky a diskuze nad knihami. A bude mezi námi fungovat směnný obchod. Já tobě domácí marmeládu a ty mně košík švestek. Nebo naopak.
A samozřejmě budeme mít také tajné heslo, aby se mezi nás nedostal někdo nepovolaný.
Na tuto myšlenku mě přivedly děti příbuzných, kterým jsem vezla ukázat naše nové štěňátko. Čekala jsem, že se radostí pominou, jako já, když jsem byla malá. Děti mě však vyvedly z omylu, na štěně se chladně podívaly a vrátily se zpět k počítači a ke hrám na mobilu.
„Dej toho psa pryč, ještě je kousne,“ řekla mi švagrová.
„Dvouměsíční štěně?“ otázala jsem se nevěřícně.
„My prostě zvířata nemusíme,“ dodala nekompromisně, a podívala se na mě, jako kdybych přinesla nějakého nebezpečného, dosud neprozkoumaného tvora s kusadly a chapadly.
A tak hledám Opravdové Lidi.
Lidi, kteří čtou opravdové knihy, a ne jen bulvární časopisy.
Lidi, kteří nepotřebují k životu virtuální svět, ale spíš přírodu.
A lidi, pro které je živé zvíře víc než jenom doplněk životního stylu.
Pokud tam někde jste, ozvěte se mi prosím.
Slibuju, že vás nezklamu.
Související
-
Martina Adlerová: Štěstí
Řečeno s klasikem, štěstí je prý muška jenom zlatá. To tedy nevím. Že by štěstí mělo podobu té vykulené mouchy, která ve volných chvílích usedá na hromady čerstvého trusu?
-
Martina Adlerová: Děkuji, netančím
„Já netančím“ – napadlo vás někdy, že tohle prohlášení dotyčného je vlastně jedna z jeho charakteristik. Jako by se tím ti lidé (pohříchu většinou muži) vydělovali z davu.
-
Martina Adlerová: Pocit sněhu
Na vysoké škole jsme se v rámci studia tělesné výchovy měli umět vžít do kůže výkonnostních sportovců a zažít jejich tréninkový dril, a také jejich emoce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
