Martina Adlerová: Štěstí
Řečeno s klasikem, štěstí je prý muška jenom zlatá. To tedy nevím. Že by štěstí mělo podobu takové té vykulené mouchy, která ve volných chvílích usedá na hromady čerstvého trusu? Nebo je to obtížný hmyz, který nám kazí outdoorové aktivity?
Pro mnoho lidí má tahle muška spíš podobu rychle vydělaných peněz, luxusních aut, nesmyslně velkých domů a nákladných exotických dovolených. Takže je to spíš taková přetížená tučná masařka.
Nedávno jsem si v časopise přečetla titulek: „Stále se rodí děti z lásky.“ To je přece taky štěstí, ne?
Pokud má člověk co jíst a fungují mu všechny orgány, měl by se asi cítit šťastný. Tak proč chce pořád víc a víc? Víc mušek a víc masařek, obtěžkaných zlatem…
Nedávno jsem - po dni zvaném blbec - nořila své tělo do horké koupele a k tomu pojídala zbytky vánočního cukroví a takové ty miniaturní slaďoučké mandarinky. Bylo mi skvěle. Dneska už nikam nemusím… Božská úleva…
Často se taky dívám na východy a západy slunce a pozoruju noční oblohu. Je to velmi uklidňující. Ale je to štěstí? Když se snažím zůstat zdravá, v rámci možností udržuju dobré vztahy a každé ráno přesvědčuju sama sebe, že život má smysl… Stačí to ke štěstí???
V souvislosti se štěstím mi asi nejvíc sedí kreslený vtip od Vladimíra Renčína, kde Bůh říká člověku: „Je vás osm miliard a všichni chcete být šťastni. Ale tolik štěstí já nemám v celém vesmíru.“
Jinými slovy:
Zařiď se podle svýho.
Nefňukej.
A poděkuj za mandarinky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
