Martina Adlerová: Děkuji, netančím
„Já netančím“ – napadlo vás někdy, že tohle prohlášení dotyčného, odmítnutí žádosti o tanec, je vlastně jedna z jeho charakteristik. To je zvláštní. Jako by se tím ti lidé (pohříchu většinou muži) vydělovali z davu a hrdě poukazovali na svou jedinečnost.
Viděla jsem dokonce inzerát v rubrice Seznámení, který hlásal: Netančící nekuřák hledá vhodný protějšek.
Je zvláštní, že zrovna tanec se dostal mezi aktivity, kterými můžeme charakterizovat svoji identitu. Těžko si představit, že by měl někdo ve svém osobním portfoliu sdělení: neplavu, nejím párky, nepřijímám dárky nebo třeba nejezdím na koni.
Naproti tomu ono „netančím“ si zřejmě člověk může napsat i do životopisu a nikomu to asi nepřijde divné. Vždyť i v písni Malá dáma od skupiny Kabát se zpívá: „S tebou bych zemřel v jedinej den, a jestli vám to nestačí, kdyby tam stála stovka žen, vyzvu ji k tanci, a to netančím.“
Má to být vyznání lásky, a přitom to obsahuje varování: „Netančím, tak mě neotravuj.“
Ale možná, že se to už změnilo.
V mojí generaci byl pojem „netančící nekuřák“ úplně normální, člověk si prostě představil nějaké neohrabané individuum asi spíš nudné a nespolečenské, ale co dneska?
Jak jsem se informovala, taneční kurzy pro mladé jdou na dračku a na parketu není k hnutí. Takže dnešní tancechtivé dámy jsou zřejmě tohoto mužského nešvaru ušetřeny. Jak je to s kouřením, nevím, ale jinak se zdá, že dneska tančí prostě všichni.
Aspoň že tak.
Související
-
Martina Adlerová: Pocit sněhu
Na vysoké škole jsme se v rámci studia tělesné výchovy měli umět vžít do kůže výkonnostních sportovců a zažít jejich tréninkový dril, a také jejich emoce.
-
Martina Adlerová: Kouření
Tenhle sloupek se sice jmenuje Kouření, ale je spíše o touze a potřebě někam patřit. Všimli jste si, jak se na jakémkoli setkání vydělí určitá skupinka a odejde pryč?
-
Martina Adlerová: Neteče voda
Neteče voda. Už zase. Jedete z práce domů a pod kopcem stojí cisterna. Místní rozhlas oznamuje, že voda nepoteče do druhého dne do večera, a to minimálně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
