Pavel Kroneisl: Advent

Pamatuju, že jednou moje žena přinesla domů šablony, které jsme překreslili na obyčejný bílý papír a kamarádka mi v práci na jediné, tehdy téměř hlídané kopírce vše rozmnožila.

Andělíčky, jesličky a sněhové vločky jsme pak vyřezávali žiletkou, což byla hrozná piplačka. Naaranžovali jsme to do oken a bylo to pěkné. Někteří kamarádi to ještě potáhli zlatou nebo stříbrnou fólií, což bylo samozřejmě ještě hezčí. Improvizovali jsme různě.

Potom se otevřely hranice a já jsem nadšeně vyrazil k rakouským sousedům na svoje první adventní trhy. Nejdříve na ty nejbližší, do nedalekého Bad Leonfeldenu, Freistadtu a Lince. Byl jsem nadšený. Všude voněl punč, svařák, klobásky a lidé si posousedsku povídali.

Potom jsme vyjeli dál, do Vídně, trhy u zdejší radnice byly velkolepé. Neopakovatelnou atmosféru měly ty v alpském Wolfgansee. Bylo to dáno i horskými velikány kolem.

Už před dávnými lety jsme s kamarádem Pavlem Žalmanem Lohonkou přemýšleli, že by Budějovicím podobné adventní trhy taky slušely, šli jsme dokonce tehdy na městský národní výbor a přednesli tam své představy. Byli jsme ale vykázáni do patřičných mezí.

A dnes je advent v Budějovicích možná lepší než leckde v Rakousku nebo v Německu, kde je ta tradice mnohem delší. Já osobně se po českobudějovickém svátečně nazdobeném náměstí courám moc rád a jsem těm, kdo to všechno připravili, vděčný. Má to atmosféru, ano i s pozlátkem, ale to přeci k času adventnímu a vánočnímu patří.