Pavel Kroneisl: Maminčiny Vánoce

Jak já to nenáviděl. Rozbalil jsem balíček, objevil se krásný svetr, oblékl jsem ho a ruce mi zmizely v sáhodlouhých rukávech, ramena beznadějně visela v místech, kde jsem žádná neměl. Matka pohotově prohlásila, no nic, rukávy si ohrneš a v těle to docela sedí. Hele a než se naděješ, tak ti to bude akorát. Tuhle větu maminka používala velmi často, slýchal jsem ji celé dětství.

Jednou mi ale měkké balíčky udělaly obrovskou  radost. Musím říci, že maminka uměla krásně kreslit, ale pouze podle předlohy, nikoli s invencí skutečného malíře. Tenkrát jsem dostal tři trička, na jednom byl kačer Donald, na druhém Mickey Mouse a na třetím oba dva společně.

Velikost triček mi výjimečně seděla a obrázky byly nádherné. Maminka je obkreslila z obalů od žvýkaček. Sehnala na to někde barvy, které spolehlivě odolávaly i praní. Mé nadšení tenkrát nebralo konce a já jsem v jednom z těch trik vyrazil hned po Vánocích do školy.

Prvně a bohužel i naposled. Pan třídní učitel mi totiž řekl, že do školy patří slušné oblečení a ne takovéhle dryáčnické triko. Vůbec jsem to nechápal a bylo mi to líto. Ale spolužákům se moje nové tričko moc líbilo.

Když jsem jim prozradil, kdo je autorem těch obrázků, tak je všichni chtěli taky. A maminka by si tenkrát bývala mohla otevřít malou manufakturu. Musím říci, že pokaždé u stromečku na tyhle Vánoce vzpomenu. Tak mami, ještě jednou dík.