Jiří Březina starší

Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy nad dopisem olizoval známku. Dopisování ovládla elektronická pošta a s ní přišel i takzvaný automatický podpis.

Žijeme v době bezdrátové a zasáhlo to i domácí zábavu. Televizory, reproduktory a hudební přehrávače všech druhů se spolu čím dál víc domlouvají.

Nabídka v našich obchodech dělá divy. Kde jsou ty časy, kdy jsme vozili z dovolených exotické zboží – pokud ho dnes nehodíte do košíku v samošce, dodá je nějaký e-shop.

Určitě znáte nějakou legendu o založení lázní. Nemocný člověk nebo zvíře náhodou spadne do nenápadného pramene a zázračně se vyléčí.

Říká se tomu trojrozměrný nebo také 3D tisk. Už pár let o něm čteme, ale většinou v bulváru, který popisuje domácí tisk zbraní a podobné nesmysly.

Nedávno jsem četl zajímavou knihu. Autor popisuje metody, kterými jsme klamáni v reklamě a v politice a také hezky vysvětluje, proč to těm lumpům funguje.

Jestli nemám něco rád, jsou to ty nové kancelářské budovy, samá ocel, sklo a kamery. Připadá mi, že projektant celou dobu vymýšlel vězení a až na poslední chvíli uhnul.

Máme v pokoji lampu. Dlouhé bidlo na těžkém stojanu a nahoře žárovka, která svítí do stropu. Její světlo je příjemně rozptýlené a navíc se dá plynule stmívat.

Nedávné narozeniny mi připomněly, jak pro mě ten den změnil roli. Vlastní narozeniny jsem si nikdy neužíval.

Nic tak nenabourá vaše přesvědčení o vlastní jedinečnosti jako zjištění, že máte dvojníka.